RECENZE: Agent 6 (Tom Rob Smith)

Závěrečný díl trilogie nás vrací zpět do Moskvy, kde bydlí Lev se svou manželkou a dvěma dcerami, které spolu adoptovali. Lev se na žádost své rodiny vzdal vysokého postu u moskevské tajné policie, nicméně si stále nemůže na nový život zvyknout. Když se objeví možnost, že by mohla Raisa s Jelenou a Zojou odletět do Ameriky na Mezinárodní mírové turné studentstva, nedokáže jim říct ne. Jelikož by jemu cestování nedovolili, nemůže s sebou strhnout i vlastní rodinu. Začne být z delegace nervózní v momentu, kdy objeví deník své vlastní dcery schovaný pod matrací. Američtí špioni budou chtít jeho rodinu zničit. A on s tím nebude moci vůbec nic udělat.

Tom Rob Smith je anglický spisovatel, který byl nominován na 17 mezinárodních cen. Jeho prvotina Dítě číslo 44 odstartovalo příběh ruské tajné policie, který si oblíbilo neskutečné množství lidí. Fascinující zápletky, neuvěřitelná čtivost a propracovanost postav je jen to nejmenší, co lze v jeho knihách spatřit.  Čtenář je po dočtení zanechán s tolika pocity, že má chuť číst celý titul od začátku, aby se ujistil, že nic nepřehlédl. Prostředí závěrečného dílu se maličko liší, jelikož se valná část příběhu odehrává ve Spojených státech. Přihlížíme tedy tomu, jak malá rodina z komunistického Ruska cestuje přes půlku země, aby Rusku zajistila dobré mezinárodní vztahy.

Na rozdíl od druhého dílu, kde jsme hlavně sledovali vývoj Zoji, se pozornost přesouvá na její mladší sestru. Její charakter mi ale vůbec nesedl. Autor skryl dívčinu neschopnost za naivitu a lásku, kvůli které necítí vinu za činy, které spáchala. Na trilogii jsem obdivovala právě to, že se v ní láska vyskytuje pouze sporadicky, což se o těch tisících knih v knihkupectvích říct nedá. Je možné, že mu to bylo líto, nicméně to do příběhu nezapadlo a knize to pouze uškodilo.

Nemohu tedy skrýt pocit, že mě závěrečný díl velmi zklamal. Autor načal tolik témat, které se nevyřešily a které se v posledních řádcích rozhodl zachránit klišé tématy, které tam neměly co dělat. První půlka knihy byla výborná; děj měl rychlý spád a od příběhu jsem dostávala přesně to, co má očekávání vyžadovala. V druhé polovině se autor snažil příběh nastavit love-story, která mi trhala uši a kterou by zvládl vymyslet každý podprůměrný autor. Také mi bohužel vadilo skákání o celá desetiletí dopředu, myslím, že by vůbec nevadilo, kdyby se vše ponechalo v tom samém roce. Od mého zklamání mě mohl zachránit pouze konec, který mě měl šokovat. Autor pouze jen potvrdil myšlenku, kterou nám řekl už na čtyřicáté straně.

Samozřejmě, kniha sama o sobě by byla skvělá, kdyby nebyla součástí tak vynikajících titulů jako bylo Dítě číslo 44 a Utajovaný projev. Oba tituly bohužel nasadily laťku až příliš vysoko a autor ji už nedokázal překonat. Problémem také byla má obrovská očekávání a mé vysoké nároky. Naštěstí ale nevymizela plynulost a čtivost, kterou je autor známý. Kniha se tedy čte nezastavitelnou rychlostí i přes všechna negativa. I když byl Agent 6 nejslabším dílem celé série, i tak bych vás ráda donutila k tomu, abyste jí daly šanci. Sérii stále řadím k mým naprosto nejoblíbenějším a pevně věřím, že ji budu číst stále dokola.

Autor nám přibližuje část země, o které se příliš nemluví. Světové války zastínily něco hrozného, co se v Rusku dělo mnoho a mnoho let. Smith má všechny informace podložené, tudíž se při čtení vždy dozvíte něco nového. Jeho styl psaní zbožňuji a vřele doporučuji. První dva díly na vás budou působit tak dlouho, že kvůli nim nebudete moci spát ani normálně fungovat.