RECENZE: Lidé

Je těžké popsat nepopsatelný příběh. Zkusím tedy začít někde uprostřed a doufat, že spolu obsáhneme začátek i konec. 

Andrew Martin je vysokoškolský profesor, který ve svém životě obětoval vztah s manželkou, výchovu svého syna, koníčky, život bez stresu a peníze. Proč? Aby přišel na kloub Riemannově hypotéze.

Příběh ale začíná nadpozemskými bytostmi žijícími na jiném místě ve vesmíru. Když se o skutečnosti, že profesor na matematickou záhadu přišel, dozví, sešlou svého zástupce do těla Andrewa Martina. A ten najednou běhá nahý po silnici, nerozumí burákovému máslu a ve psovi vidí nejúžasnější stvoření. Má také velmi důležitou misi, která není tak lehká, jak se může na první pohled zdát. 

Matt Haig píše knihy pro děti i dospělé. Narodil se v roce 1975 v Anglii. Ve svých textech spojuje realitu s fantasy světem a sám se svěřuje, že mu psaní pomáhá od panických atak. Jeho kniha byla přeložena do 28 jazyků. Mezi další tituly patří How to stop time, The midnight library nebo Důvody, proč zůstat naživu.

Začátek je napínavý. Čtenář vůbec netuší, do čeho se pustil, a marně hledá vodítka týkající se obsahu příběhu. Sledujete příběh nahého muže, pro kterého jsou lidé naprosto cizí. Musí se  rychle adaptovat, aby mezi ně zapadl. Přijdou mu zvláštní, vtipní a vlastně i trochu hloupí, protože se zaobírají věcmi, které nemají vůbec smysl. Právě začátek je na celé knize nejzajímavější, jelikož se věnuje našim charakteristikám, o kterých byste snad nikdy ani nepřemýšleli. 

Odpovídáme pozitivně na otázky, které nás uvnitř trápí. Smějeme se, ale přitom pláčeme zároveň. Milujeme někoho, kdo stejně zemře. Jíme sendvič s burákovým máslem.

„Lidé krávy chovají, potom jim podříznou krk, rozkrájí zvíře do balíčků, zchladí, prodávají a vaří. Při tom všem zřejmě získali oprávnění změnit slovo „kráva“ na hovězí, což je název vzdálený od toho původního, protože to poslední, o čem chtějí lidé přemýšlet, když jedí krávu, je kráva.“ 

Pozastavíte se nad detaily a uvědomíte si, jak bizarní jsou věci, které bereme jako součást našich životů. Je to vtipné, vynalézavé a možná trochu i zvrácené. Potom se ale bytost v matematikově těle uvelebí a z příběhu mizí zvídavost, která ji dělala tak jedinečnou. Místo toho ji nahradí předvídatelnost, dialogy bezduchého tlachání a zvraty, které nejsou ničím výjimečným. Celý střed knihy se stává zbrklým a zmatečným.

Bytost začala s lidmi komunikat, jako kdyby nebyla cizí, a přitom ještě před dvěma hodinami nevěděla, že lidé existují. Prolínají se tam problémy, které do původní myšlenky vůbec nezapadají, jsou zkrátka jen uměle nastavovány.

„Netrap se svými schopnostmi. Máš schopnost milovat, a to úplně stačí.“ 

Autor naťukl spoustu příběhových linií, a nakonec se pořádně nevěnoval ani jedné z nich. Ke konci byla snaha o rychlé vyřešení, ale text knihy by měl plynout. Zbrklé popsání všeho v jednom odstavci není řešením. Opravdu ale oceňuji závěrečné rady lidstvu. Jsou nápadité a trefné.

Příběh měl potenciál. Měl spád, myšlenku a šmrnc, který se v titulech špatně hledá. Kdyby se autor držel původní myšlenky – externího popisu lidí a všech zvláštností – napsal by něco úžasného. Do příběhu se ale až příliš ponořil a původní myšlenku moc brzo opustil. Vrací se k ní až na posledních deseti stranách.

Netvrdím, že kniha nikoho nezaujme, vždyť hodnocení ostatních čtenářů jsou opravdu velmi vysoká. Jen bych ji doporučila někomu, kdo se zajímá o matematiku a nehledá v příbězích promyšlenost a hloubku. Za sebe ji dávám dvě hvězdičky.

Mnohokrát děkuji megaknihy.cz za recenzní výtisk. Na knihu se můžete podívat zde. Při koupení dostanete dopravu zdarma.

 

RECENZE: Agent 6 (Tom Rob Smith)

Závěrečný díl trilogie nás vrací zpět do Moskvy, kde bydlí Lev se svou manželkou a dvěma dcerami, které spolu adoptovali. Lev se na žádost své rodiny vzdal vysokého postu u moskevské tajné policie, nicméně si stále nemůže na nový život zvyknout. Když se objeví možnost, že by mohla Raisa s Jelenou a Zojou odletět do Ameriky na Mezinárodní mírové turné studentstva, nedokáže jim říct ne. Jelikož by jemu cestování nedovolili, nemůže s sebou strhnout i vlastní rodinu. Začne být z delegace nervózní v momentu, kdy objeví deník své vlastní dcery schovaný pod matrací. Američtí špioni budou chtít jeho rodinu zničit. A on s tím nebude moci vůbec nic udělat.

Tom Rob Smith je anglický spisovatel, který byl nominován na 17 mezinárodních cen. Jeho prvotina Dítě číslo 44 odstartovalo příběh ruské tajné policie, který si oblíbilo neskutečné množství lidí. Fascinující zápletky, neuvěřitelná čtivost a propracovanost postav je jen to nejmenší, co lze v jeho knihách spatřit.  Čtenář je po dočtení zanechán s tolika pocity, že má chuť číst celý titul od začátku, aby se ujistil, že nic nepřehlédl. Prostředí závěrečného dílu se maličko liší, jelikož se valná část příběhu odehrává ve Spojených státech. Přihlížíme tedy tomu, jak malá rodina z komunistického Ruska cestuje přes půlku země, aby Rusku zajistila dobré mezinárodní vztahy.

Na rozdíl od druhého dílu, kde jsme hlavně sledovali vývoj Zoji, se pozornost přesouvá na její mladší sestru. Její charakter mi ale vůbec nesedl. Autor skryl dívčinu neschopnost za naivitu a lásku, kvůli které necítí vinu za činy, které spáchala. Na trilogii jsem obdivovala právě to, že se v ní láska vyskytuje pouze sporadicky, což se o těch tisících knih v knihkupectvích říct nedá. Je možné, že mu to bylo líto, nicméně to do příběhu nezapadlo a knize to pouze uškodilo.

Nemohu tedy skrýt pocit, že mě závěrečný díl velmi zklamal. Autor načal tolik témat, které se nevyřešily a které se v posledních řádcích rozhodl zachránit klišé tématy, které tam neměly co dělat. První půlka knihy byla výborná; děj měl rychlý spád a od příběhu jsem dostávala přesně to, co má očekávání vyžadovala. V druhé polovině se autor snažil příběh nastavit love-story, která mi trhala uši a kterou by zvládl vymyslet každý podprůměrný autor. Také mi bohužel vadilo skákání o celá desetiletí dopředu, myslím, že by vůbec nevadilo, kdyby se vše ponechalo v tom samém roce. Od mého zklamání mě mohl zachránit pouze konec, který mě měl šokovat. Autor pouze jen potvrdil myšlenku, kterou nám řekl už na čtyřicáté straně.

Samozřejmě, kniha sama o sobě by byla skvělá, kdyby nebyla součástí tak vynikajících titulů jako bylo Dítě číslo 44 a Utajovaný projev. Oba tituly bohužel nasadily laťku až příliš vysoko a autor ji už nedokázal překonat. Problémem také byla má obrovská očekávání a mé vysoké nároky. Naštěstí ale nevymizela plynulost a čtivost, kterou je autor známý. Kniha se tedy čte nezastavitelnou rychlostí i přes všechna negativa. I když byl Agent 6 nejslabším dílem celé série, i tak bych vás ráda donutila k tomu, abyste jí daly šanci. Sérii stále řadím k mým naprosto nejoblíbenějším a pevně věřím, že ji budu číst stále dokola.

RECENZE: After you (Jojo Moyesová)

Knihy Jojo Moyesové jsou známé po celém světě. Jestli jste od ní ještě žádnou knihu nečetli, vsadím se, že jste alespoň slyšeli o filmu Než jsem tě poznala se Samem Claflinem a Emilií Clarke v hlavních rolích. Příběh Lou a Willa okouzlil celý svět a spolu s autorčiným čtivým stylem psaní vykouzlil nepřekonatelný titul, který se v sekci romantiky dostal na žebříčku opravdu vysoko. Před nedávnem se do polic v knihkupectví dostalo pokračování tohoto bestselleru v češtině, nicméně to bych to nebyla já, abych už doma dva měsíce neschovávala ten stejný titul v angličtině. Nu což, alespoň jsem už konečně měla důvod titul otevřít a zjistit, jak příběh naší ztřeštěné Lou pokračoval dál.

Myslím, že spousta čtenářů mi dá za pravdu, že pokračování bestsellerů zkrátka nikdy nejsou tak dobrá jako jejich předchůdci. Sice byste rádi začali číst bez zbytečných očekávání, ale vzpomínky na to, jak jste si první díl neskutečně užili, vás doprovázejí na každém kroku. Já však ještě od autorky nikdy nic v angličtině nečetla, tudíž to alespoň v nějakém ohledu bylo jiné.

Hned na začátek bych asi měla podotknout, že kniha se ani v nejmenším nevyrovnala prvnímu dílu, což mnozí z nás čekali. Příběh jako byl Než jsem tě poznala zkrátka měl být ponechán bez pokračování, protože teď snižuje kvalitu i prvnímu dílu. Na knihách mi připadá kouzlené, že si čtenář může domyslet vlastní konec podle jeho gusta – někteří rádi happy-endy, někteří závěry uplakané. After you mi však připadalo jako nastavovaná kaše, která vznikla pouze za účelem vydělat co nejvíce peněz. 

RECENZE: Krycí jméno Verity

Autor: Elizabeth Weinová | Rok vydání: 2015 | Nakladatelství: Cooboo | Počet stran: 312

 V říjnu 1943 se nedaleko Paříže, v okupované Francii, zřítilo britské špionážní letadlo. Jeho pilotka a pasažérka byly nejlepší přítelkyně. Jedna z dívek má naději, že přežije. Druhá hru o život prohrála dříve, než začala.
Když Verity chytne gestapo, myslí si, že nemá žádnou šanci na přežití. Jako tajný agent chycený na nepřátelském území zažívá nejhorší noční můru jakéhokoliv špióna. Nacisté ji ale ihned nezabijí, dají jí na výběr: Buď jim odhalí svou misi, anebo ji strašlivým způsobem popraví.
A ona se rozhodne říct jim pravdu. Avšak ne takovou, jakou očekávají.

Ukázka zahraniční obálky | Goodreads

   ~*~*~

 

 Strhující příběh o přátelství, odvaze a zradě.

 

Je rok 1943 a ve světě panuje válka. Muži umírají na bitevních polích, pod rukou nacistického gestapa nebo v kokpitu letadla řítícího se střemhlav k zemi. Většina z nich pracuje v utajení pod smyšlenými jmény a neplatnými doklady, jelikož chtějí převážet uprchlíky či důležité dokumenty do jiných zemí. Krycí jméno Verity vypráví o dvou dívkách žijících v Anglii, které jsem až po uši zamilované do letadel, hukotu motoru a adrenalinu pulzujím v celém těle. Jsou odlišné, avšak létání je spojí dohromady a vytvoří pevné a nekončící přátelství.

Když se však jejich letadlo na cestě za tajnou misí porouchá, jejich životy se změní v noční můru. Verity chytne gestapo a rozhodně se ji mučit tak dlouho, dokud jim neprozradí všechny podrobnosti o Royal Air Force. Podlehne, bude lhát nebo se nechá umučit k smrti?

Elizabeth Weinová  je americká spisovatelka, která se narodila v říjnu roku 1964 v New Yorku. Píše převážně fiction a young adult. Mezi její další knihy patří například ,,Rose under fire", ,,The winter prince" nebo ,,The Empty kingdom". Pokud chcete, můžete se podívat na její blog zde a přečíst si její krátké povídky či essaye.

Pokud pilně sledujete knižní novinky, chodíte do knihkupectví nebo jen v metru zvědavě pokukujete po plakátech nad eskalátory, nemohla vám tato kniha uniknout.  Mě osobně na ni nalákal trailer, který je opravdu moc povedený a atmosféru knihy skvěle vystihl. 

Krycí jméno Verity je kniha plná tajemství. Je vyprávěna pomocí zápisků, které si pilotky zapisovaly, tudíž jsou často lživé a my čtenáři nikdy nevíme, jaké verzi věřit a jaké ne. Autorčin styl psaní je čtivý, avšak nemusí bohužel sednout všem. Elizabeth Weinová často volila i názvy z terminologie a věřte mi, že pro mě byly některé pasáže trochu nudné a zdlouhavé.

Vše se točí jen okolo letadel a techniky létání, tudíž pokud těmto věcem moc neholdujete, nejspíš budete ze čtení trochu zklamání. Z traileru jsem se nejvíce těšila na Veritin pobyt ve věznici, bohužel mi zacházení s vězni připadalo nereálné (neříkejte mi, že by ji za to její chování v realitě už dávno neumučili k smrti.)  Z celého příběhu jsem byla krapet zmatená, a i když se mi druhá část z pohledu Maddie líbila o hodně více, nestačila na to, aby mě přesvědčila, že tato kniha stojí za to.

Musím uznat, že autorka dokázala skvěle vykreslit hlavní postavy, dát jim své vlastní kouzlo a dostatečný prostor. Verity mi neskutečně sedla a její trefné poznámky na účet věznitelů mi vždy vykouzlily úsměv na rtech. Líbilo se mi, jak si dovedla zachovat chladnou hlavu a utahovat si z lidí i v těch nejhorších chvílích jejího života.

 

Příběh je výjimečný v tom, že neobsahuje žádné trápení nad ztracenou láskou ani zamilované citáty. Jde tu pouze o krásné přátelství mezi dvěma kamarádkami, kterým nebylo souzeno být spolu. Nebudu říkat, jak je to skvělá kniha a že se vám bude zaručeně líbit, obrázek si o ní musíte zkrátka udělat sami. Pokud jste příběh dvou pilotek četli, určitě mi dejte vědět, jak se vám líbil!:)

RECENZE: Jedovatá slova

 Autor: Maite Carranzová | Rok vydání: srpen 2015 | Nakladatelství: Cooboo | Počet stran: 233

Nikdy se nenašlo její tělo, policie nezavřela jediného podezřelého a žádná stopa ve vyšetřování nikam nevedla. Ale stačí jeden telefonát a mnoha lidem se obrátí život naruby: komisaři Lozanovi, jenž odchází do důchodu, matce, která ztratila veškerou naději, že najde svou ztracenou dceru, dívce, která kdysi dávno zradila svou nejlepší kamarádku, jíž se už nestihla omluvit… protože Bárbara jednoho dne zmizela a nikdo doteď nezjistil kam a proč.

Ukázka obálky | Goodreads

   ~*~*~

Bárbara Molinová je nezvěstná. Její stopy končí zapomenutou kabelkou v krví postříkané telefonní budce a dopisem ledabyle pohozeným na kuchyňské lince. Jediné co víme je, že utekla se svým přítelem Martínem Borrásem a už to budou čtyři roky, co se nevrátila. A i když je po pár měsících prohlášena za mrtvou, strážník Lozano neztrácí naději a po ztracené dívce nepřestává pátrat. Kam dívka zmizela a kdo ji unesl?

"Minulý týden se mě zeptal, jestli po něčem toužím, zda mám nějaké zvláštní přání. Vím, že byl ochotný koupit mi jakoukoli hloupost, šaty, body, iPod. Ale já jsem nestála o nic, co se dá pořídit za peníze, a prosila ho, aby mě vzal na pláž. Snila jsem o tom, že budu moct skočit ze skály do moře, potopit se s otevřenýma očima, kraulovat tak dlouho, až nebudu moct popadnout dech, odpočívat a pohupovat se na vlnách."

Autorkou této knihy je španělská spisovatelka Maite Carranzová, která se narodila v Barceloně roku 1958. Za svůj život napsala více jak 40 knih, mezi nimiž je například "El fruto de Baobab." Jedovatá slova jsou spolu se sérií Válka čarodějek první knihou od této autorky vydanou nakladatelství Cooboo v České Republice. Autorka se ráda směje, plave a ze všeho nejraději čte. Pokud se o ní chcete dozvědět něco více, můžete se podívat na její web zde.

Příběh je vyprávěný jak z pohledu samotné Bárbary, tak z pohledu její matky, nejlepší kamarádky Evy a strážníka Salvadora Lozana, který má případ na starosti. V textu nenajdete jediné uvozovky a odstavců je tam také opravdu poskromnu. Může se tedy stát, že vám autorky styl nesedne a vy se v příběhu snadno ztratíte. Specialita Maite Carranzové je také velké opakování jmen. Hlavní postavy v příběhu vždy pojmenovává jménem i příjmením, což mně osobně připadalo trochu nepřirozené a do celkového mi to tam moc nesedělo.

Nejvíce mě bavily kapitoly z pohledu samotné Bárbary, jelikož se četly samy a příběh jsem si v dívčině přítomnosti vážně užívala. Byla to opravdu skvělá vypravěčka a myslím si, že kdyby jí dala autorka více prostoru, mé hodnocení by bylo úplně jiné. Celkově se samotné hlavní hrdince věnovala jen chvilku a větší důraz dávala na ostatní členy rodiny, jejich smutek a beznaděj. 

Na to, jak je kniha kraťoučká, mi děj připadal zmatený, zápletka nepropracovaná a příběh uspěchaný. A i když jsem se na Jedovaná slova strašně moc těšila, výsledek byl takový, že mě zklamala na plné čáře. Konečné rozuzlení sice bylo zajímavé, ale za svůj život jsem četla spousty knih na podobné téma a většina z nich si mě přeci jen získala o trochu více. 

Komu bych tedy knihu doporučila? Všem čtenářům, kteří mají rádi psychologické a ne moc náročné příběhy. I když mi kniha nesedla, neodsuzuju ji, protože vím, že jsou tu tací, kteří si z příběhu mnoho odnesou a budou se ke knize rádi vracet. Proto Jedovatá slova vyzkoušejte a dejte mi vědět, jaký je váš názor!:)

 

RECENZE: Vraždy v norimberských ulicích

Autor: J. Sydney Jones | Rok vydání: 2015 | Nakladatelství: Grada | Počet stran: 304

 Zatímco se Evropa připravuje na Norimberský proces, v ulicích zničeného města řádí vrah… Norimberk se stal mrtvým městem. Dvě třetiny obyvatel utekly nebo zemřely, uprostřed města čeká 30 000 těl na pohřbení do masového hrobu. A budou tu souzeni ti nejhorší váleční zločinci v ohromném procesu za pozornosti celého světa. Ale v temných ulicích města vládne chaos. Zatímco se armáda Spojených států soustředí na boj s Rudou armádou o nadvládu nad válkou zdecimovanou Evropou, po ulicích Norimberku se pohybuje vrah, který se naopak soustředí na okupační vojáky. A Nathan Morgan se ze špiona musí ještě jednou stát „obyčejným“ detektivem…

Ukázka obálky | Goodreads

   ~*~*~

 Už na základní škole jste se ve svých učebnicích zajisté učili o poválečné Evropě a o spoustě problémů, které s koncem druhé světové války ve světě nastaly. Země byly zpustošené a spousta lidí byla - ať právem či neprávem - odsouzena k trestům smrti či dlouhému životu strávenému za mřížemi.

Hlavní hrdina - kapitán Nathan Morgan - to už od začátku nemá vůbec lehké. Je totiž jedním z detektivů, kteří jsou povoláni k tomu, aby opět do ulic vnesli bezpečí a pořádek. Město je zničené válkou, téměř bez populace. Jednoho dne však v ulicích začne řádit vrah, který si své oběti hledá v řadách okupačních vojáků.  Kdo je ten člověk, který nechává zavražděné okupanty vykrvácet a poté je opuštěné s vytrhlými listy starého románu složených v dlani nechává na pospas osudu?

Autorem této knihy je rakouský spisovatel J. Sydney Jones, který se narodil ve Vídni a dnes žije se svou manželkou a synem v centru Californie. Mezi jeho další knihy patří například The Empty Mirror,  Requiem in Vienna,  The Silence,  The Keeper of Hands nebo  A Matter of Breeding. Pokud se chcete o autorovi dozvědět něco více, můžete navštívit jeho blog zde. 

Norimberk snad už navždy bude město poválečných procesů, které se v letech 1945-1946 v Německu odehrály. Osobně se o poválečnou literaturu opravdu hodně zajímám, tudíž mi tato novinka od nakladatelství Grada zkrátka nemohla uniknout. 

Autor je rozhodně skvělým vypravěčem. Každou situaci vám popíše do sebemenších detailů a nevynechá jedinou myšlenku hlavních hrdinů. Do příběhu také místy vkládá kapitoly z pohledu vraha, které děj ozvláštnily, a bylo rozhodně zajímavé vidět jednotlivé situace z pohledu někoho jiného.

I přes všechny klady, které tato kniha bezpochyby má, však nemůžu skrýt jisté známky zklamání. Většina pasáží na mě byla opravdu hodně zdlouhavá a místy jsem se do čtení musela až přemlouvat. Nejsem člověk, který by u čtení rád přemýšlel, tudíž jsem se po většinu času v textu ztrácela a nemohla se do něho pořádně začíst.

Jedná se o detektivní příběh, který vás zavede do období poválečného Německa, ve kterém jsou zločiny trestány smrtí a vrahové po dopadení pohřbíváni v masových hrobech. Ještě před čtením bych vám doporučila kouknout na ukázku a přesvědčit se, jestli vám styl autora bude opravdu sedět. 

Pokud vás kniha zaujala - přečtěte si ji. Každý v knihách hledá něco jiného... To, co jsem hledala já, jsem však bohužel v této nenašla. 

RECENZE: Mysterium tremendum (Sebastian Rainer)

Autor: Sebastian Rainer | Vydáno v roce: červen 2015 | Nakladatelství: Panteon | Počet stran: 252

 

Nový objev českého undergroundu 70. let!

Příběh se odehrává v 70. letech v Beskydech. Mladý výtvarník způsobí autonehodu, která ničivě dopadá na obyvatele vesnice i umělcovu psychiku. Román zaujme fanoušky filmů Davida Lynche a románů Stephena Kinga. Z české tradice navazuje na Ladislava Klímu či Gustava Meyrinka. Zjevná inspirace vychází i z textů kapely The Plastic People of the Universe.

Ukázka obálky | Goodreads

 

  ~*~*~

V poslední době je návštěva knihkupectví docela riskantní nápad. Minutu po tom, co podrážky mých nových tenisek opustily bezpečí Fruitisima a vydaly se prozkoumat regály bestsellerů, mi bylo jasné, že jsem měla raději zůstat ve společnosti výborné zmrzliny a jahodového koktejlu. 

Hned u vchodu mi totiž slečna do ruky vrazila slevu 5% na knihu Mysterium tremendum (ano, uvědomuju si, že to vlastně žádná sleva není), nasměrovala mě ke stojanu s novinkami a nepřestala mluvit o tom, jak výhodná ta sleva ve skutečnosti je. Také nezapomněla upozornit na nový dokument a soundtrack, který se ke knize speciálně natáčel, a nenápadně při tom mrkala ke stojanu vedle pokladny. Já jsem si to však už razila k anglické literatuře, tudíž se slečna zklamaně otočila a vydala se k dalšímu zákazníkovi.

  ~*~*~

Dávám raději přednost zahraničním autorům, tudíž jsem byla velmi zvědavá, jak se mi tato kniha bude líbit. Myslela jsem si, že s takovou obrovskou mediální kampaní a podtitulkem "Stephen King už není jediný, kdo vás dostane..." budu z knihy nadšená. To, co však po přečtení přišlo, mohu popsat jen jako neskutečné zklamání. 

Příběh vypráví o nadaném malíři Erikovi, kterému se svět sesype v okamžiku, kdy kola jeho starého auta dostanou v mlze smyk a ukončí život mladé dívce. Její přítel ho od té doby nepřestane pronásledovat a vyhrožovat mu smrtí pomocí malého kapesního nože. Erik coby neúspěšný malíř moc nevydělá a to doma mezi ním a přítelkyní Lucií vytváří dusno a časté hádky. Není divu, že se od základu změní, přehodnotí životní preference a zničí životy mnoha lidem.

Sebastian Rainer strávil život v Horní Bečvě na Valašsku. Před svou záhadnou smrtí si ze zad a boků vlastnoručně odřezal kusy kůře, aby do nich svázal svůj jediný román. Unikátní kniha byla nedávno objevena v jeho pozůstalosti a dnes je v soukromém vlastnictví českého sběratele.

Anotace nám slibuje úžasnou jízdu plnou strašidelných prvků a nepopsatelných zážitků. Podle mě je však kniha poněkud přeceňována. Nenašla jsem jedinou část, která by mě vyloženě vystrašila (a to patřím k lidem, kteří většinu času horory sledují s dlaněmi na očích.) 

Také mi autor přišel místy dost zmatený, jelikož skákal z jednoho děje do druhého, od postavy k postavě a vůbec ho nezajímalo, že člověk, o kterém vypráví v přítomnosti, byl mrtvý už před dvaceti stránkami.

Abych vše jen nekritizovala, tak musím uznat, že kniha měla spád a četla se až překvapivě rychle.  

Námět není špatný, problém je, že nevydá na víc než na povídku a zbytek je jen marný pokus o natažení. Dovolím si citovat větu z recenze od jedné uživatelky na databáze knih: "Pro mě je to příběh, kdy "Pejsek a Kočička dělali k svátku dort" - taky do něj dali všechno... a tomu psovi potom bylo blbě, ne?"

Věřím, že si kniha pár oblíbenců mezi českými čtenáři přeci jen najde. Proto nechci knihu jen zbytečně shazovat a kritizovat. Přečtěte si ji, protože každý v knihách hledá něco jiného. To, co jsem hledala já, jsem v této bohužel nenašla. 

RECENZE: V Pasti

V Pasti

Autor: Michael Northrop

Rok vydání: září 2013

Počet stran: 224

Vydal: CooBoo

Žánr: Děti nad 10 let › Romány, povídky, příběhy

V den, kdy začala sněhová bouře, nikdo netušil, že bude trvat celý týden. Běsnící vítr, nekonečné závěje sněhu a vše spalující mráz. Pro ty, které bouře zasáhla, tak už není hlavní starostí, jak zůstat v teple, ale jak přežít. Scotty a jeho přátelé Petr a Jason patří k posledním ze sedmi studentů, kteří po začátku bouře čekají v budově své střední školy, až pro ně někdo přijede. Brzo jim však dojde, že jim nezbyde nic jiného, než ve škole přenocovat. Což se nezdá jako dobrý nápad...

Proč jsem si knihu vybrala?
Před pár týdny jsem ji spatřila v naší městské knihovně a věřte tomu nebo ne, byla jsem šíleně zvědavá, o čem tato knížka bude. Připadala mi svým námětem originální a tak není divu, že jsem bez ní odejít nemohla. Jsem obrovský fanoušek postapokaliptických knih a zároveň miluju sníh. Tudíž byla tato kniha jako stvořená pro mé další čtení.


Názor k obálce

Líbí se mi. Je jednoduchá, ale perfektně vystihuje děj knížky. Pro srovnání zahraniční verze zde. 

Dále jsem hodně obdivovala grafické zpracování mezi kapitolami. S dějem můžete sledovat i výšku napadaného sněhu, což mi připadalo skvělé a tento nápad se mi rozhodně moc líbil!

O Autorovi

Michael Northrop se narodil v Salisbury, kde vyrůstal se svým bratrem a dvěma rodiči. V rozhovorech rád zmiňuje, že jako dítě miloval lezení po skalách a doteď se mu stýská po přírodě, ve které v Connecticutu vyrůstal. Když dostudoval střední školu, přestěhoval se do New York City a začal se věnovat psaní. Jeho prvotina ´Plunked´ se stala jednou z nejčtenějších dětských knih a byla oceněna New York Public library jako jedna z nejlepších knih toho roku. Kniha s názvem ´Trapped´ (V Pasti) byla vydaná v roce 2011 a o pár dní později se umístila v Nejlepších knižních titulech roku 2011. Pokud by jste se chtěli dozvědět víc, můžete se podívat na jeho webovou stránku zde, nebo na jeho seznam díl na Goodreads zde. 

Také má svůj youtube channel, kam před 3 lety nahrál pár videí. Odkaz zde.

Recenze

Skupina sedmi středoškoláků čeká v aule školy na své rodiče, kteří je měli přijet vyzvednout. Autobusy dávno odjeli a jejich naděje na odvoz se s čím dál silnější sněhovou bouří pomalu vytrácí. Rozhodnou se ve škole přečkat jednu noc a rodičům zavolat příštího dne. Nezdá se to jako špatný nápad, zvlášt při pomyšlení, že ve škole teď mohou porušovat školní řád a dělat vše, co budou chtít.

Ale pak vypadne proud, poté teplo. Vodovodní trubky zamrznou a popraskají. A na střeše se hromadí sníh, který je může každou chvíli zavalit. Jak dny pokračují, sněhové závěje jsou vyšší a vyšší a prázdné místnosti jsou chladnější a tmavší, všem postupně dochází, že nastává boj o holý život. A že budou muset učinit nejtěžší rozhodnutí ve svých životech.

Kniha se čte opravdu rychle. Při celkovém počtu stránek a délce kapitol ji budete mí přečtenou za chviličku a myslím si, že celkově je to takové milé, hezké čtení. S čím však vůbec nesouhlasím, je dodatek "Opravdu mrazivý thriller," protože to není strašidelné..ani trošičku.

Tato kniha mi byla blízká už od začátku, protože miluju sníh a všelijaké příběhy s ním spojeným jsou u mě vřele vítány. Dějová linie vlastně ani nebyla zas tak špatná. Vše se odehrávalo tak, jak by se to nejspíš v dané situaci odehrávalo. I tak ale musím říct, že pro mě se tato kniha stala propadákem. Celé to zpracování bylo zkrátka... špatně. 

Recenze: Zapomenutá

Emma Tupperová má slibně rozběhnutou kariéru, spoustu přátel, skvělého milence… Všechno se však náhle sesype jako domeček z karet. Její umírající matka projeví přání, aby navštívila Afriku. Emma do Afriky skutečně odjede a stráví tam proti své vůli více času, než původně plánovala. Přežije zemětřesení, ale doma ji zatím prohlásí za mrtvou. Po návratu s hrůzou zjistí, že přišla o byt, o prestižní práci i o přítele.

Lze v takové situaci začít nový život? Emma pomalu otvírá mysl i srdce novým možnostem. Jednu z nich představuje přitažlivý muž, kterého po návratu našla ve svém bytě. Emma obnovuje svou zhroucenou existenci a postupně s překvapením zjišťuje, proč ji vlastně matka poslala do Afriky.

 V dnešní recenzi bych vám ráda přiblížila příběh Emmy, která po smrti své matky odjíždí na pracovní pobyt do Afriky. K celému výletu mladá právnička přistupuje s odstupem, protože cestování nikdy nebylo její nejoblíbenější. S postupem času si na zdější poměry zvyká a podílí se na výstavbě školy pro malé děti. Místo jejich osazení však pár týdnů po příjezdu zasáhne zemětřesení a tak se její výlet protáhne a ona v Africe zůstává dýl, než původně zamýšlela. Po návratu zjišťuje, že jí známí a spolupracovníci kompletně vyškrtli ze seznamu živých.

Postava hlavní hrdinky mi připadá moc sympatická. Emma je někdy praštěná, ale většinu času opravdu pracovitá právnička, která dřela celý svůj život za to, co později stejně ztratila. Její přístup k věcem se mi vždy zamlouval a neměla jsem pocit, že bych si s ní nějak moc nesedla.
Pokud jste zastánci obyčejných románů a někdy i nepochopitelných vztahů a pletek, tak si tady opravdu příjdete na své. Emma po příjezdu zjišťuje skutečnost, že se svým přítelem už nadále být nemůže, což pro mě bylo velké zklamání, protože jsem si jejich vzrah dost oblíbila a celou knížku potajmu doufala, že se k sobě přeci jen možná vrátí.

Co musím téhle knize rozhodně pochválit je to, že se jednoduše nedala předem odhadnout. Ano, konec vám bude jasný už po pár prvních stánkách, ale celkové chování hlavních postav se měnilo každou situací a bylo vážně zajímavé jejich reakce z povzdálí sledovat. 

Knihu bych přirovnala spíš k odpočinkovým titulům, u kterých můžete jednoduše vypnout svůj normální život a nechat se unášet příběhem. Autorka píše neskutečně lehce a čtivě až vás to bude nutit knihu dočíst za každých okolností. 

Dominika - jednoho z hlavních postav - si určitě oblíbíte stejně jako já. Jeho smysl pro humor mi častokrát vykouzlil úsměv na rtech a i ve vážných situacích si dokázal zachovat vlastní vnitřní humor. I přes to všechno však mezi jeho zápory rozhodně patří výbušnost, jak se v knize sami budete moci mnohokrát přesvědčit.

Celkově je kniha psaná opravdu moc čtivě, dokázala jsem u ní vypnout, relaxovat a stotožnit se s postavami v příběhu. Což však musím vytknout - a opravdu nerada - je dějová linka. Příběh sám tak nějak ubývá, ale nestane se v něm nic, co by vás zaručeně překvapilo, rozčílilo, či pobavilo.
Je to kniha, kterou nebudete milovat, ani jí nenávidět. Celkový nápad knihy byl dobrý, ale žádných zlomových okamžiků jsem se nedočkala a celý příběh byl věnován jen vzájemnému oťukávání hlavních postav, kteří si k sobě pomalu razily cestu. Jinak to bohužel bylo o ničem.

Knihu celkově hodnotím na 45%. Jak už jsem řekla, perfektně si odpočinete, ale příběh sám vás nějak obzvlášť nenadchne. Já sama  knihu kupovala v levných knihách za nějakých 80,- , tak pokud jí chcete zkusit, víte kde jí koupit :))