RECENZE: Zakázané ovoce (Jojo Moyesová)

Padesátá léta, přímořské městečko na jihu Anglie a změť láskyplných i srdcervoucích vztahů. Jojo Moyesová kombinuje prvky romantiky s tíživou váhou životních osudů a překážek, které by v takové malebné rodině nikdo nečekal.  

Lottie je mladá dívenka, která vyrůstá v náhradní rodině na jihu Anglie. Život ji zamotá až nevlastní sestra, která si domů přiveze snoubence. Lottie je často výbušná a člověk se v jejich pocitech moc nevyzná. V hloubi duše to ale je citlivá dívka, která poradí, poslechne a pomůže. S Daisy jí toho charakterově pojí víc, než by si na první pohled přála. Daisy je mladá matka, která zkouší kariéru designérky a odjíždí na pár měsíců do krásného a architektonicky zajímavého domu, aby ho přetvořila na hotel a otevřela ho turistům. 

Naivita, láska, stará freska na zdi a nekonečné množství odpoledních pikniků a banketů. Hlavními hrdinkami jsou ženy, které se nebojí říct svůj názor. Jsou samostatné, rozhodné, ale přitom stále citlivé a mnohdy nemožné. Ale po čas příběhu si stále uchovávají svou čest a poodkrývají svá tajemství sice s rozvahou a pomalu, ale zato jistě.

 

PŘEČTENO: Za březen

Knížek je mnoho a přitom tak málo času, abychom je všechny stihli přečíst. Hlavně když studujete na gymplu a učitelé vám už pomalu začínají vyhrožovat, protože nemáte nic načtené k maturitě. I když se na blogu v poslední době nic moc nedělo, nemůžu úplně říci, že by se to nějakým způsobem odráželo do mého čtení, jelikož čtu jednu knihu za druhou. Klasickou literaturu jsem si naprosto oblíbila. Pokud mě sledujete na goodreads, možná jste si povšimli, že jsem vám trochu zaspamovala zeď mými „to-read“ knížečkami, které si nutně potřebuji odškrtnout ze svého seznamu zatím nepřečtených knih.  

Měsíc jsem odstartovala R.U.R. od Karla Čapka. Dialogy mezi hlavními postavami mě opravdu moc bavily a celkově hodnotím dílo jen a jen pozitivně. Pamatuji si, že jsem do svého čtenářského deníku (těším se na den, kdy ho budu moci rituálně poslat do horoucích pekel) psala, že jsem netušila, jak moc lze určitou postavu nesnášet. Jednalo se o dámu, která přijela do továrny a svými demokratickými myšlenkami se rozhodla celou výrobu obrátit vzhůru nohama. Kvůli ní titul obdržel čtyři místo pěti hvězdiček.

Abychom tu ale nebyli pouze pozitivní, je nutno zmínit knihu Milenec lady Chatterleyové, což je perfektní příklad toho, co vše lze na knize nesnášet. Z lítosti a se slzou v oku jsem knize dala dvě hvězdičky, což se u mě dá přeložit trochu jako „odpad“ na ČSFD. Nesnášela jsem hlavní postavu, nesnášela jsem vedlejší postavy, nesnášela jsem „zápletku“ ani hlavní myšlenku, na které šlo perfektně poznat, že autorem je chlap. Většinou se snažím na každém díle najít něco pozitivního (hlavně tedy, když se jedná o cennou klasickou literaturu), ale v tomto případě mě málem rozčilovaly i stromy, které se kývaly na špatnou stranu. Knihu rozhodně nedoporučuji.

Petr a Lucie byla krásná oddychovka, která se četla skoro sama. Čtenář se ponoří do romantického příběhu, ve kterém si hlavní hrdinové k sobě pomalu nacházejí cestu a zabývají se trápením, které představuje odchod Petra do války. Bylo to takové milé a kraťoučké, na goodreads jsem knize dala čtyři hvězdičky. V titulu je také okrajově zmíněná víra a i když oba hlavní hrdinové na Boha nevěří, pomalu si k němu nacházejí cestu. Je to opravdu milé dílo, které byste si rozhodně měli přečíst.

RECENZE: Stařec a moře (Ernest Hemingway)

Je to už bezmála osmdesát pět dnů, co stařec naposledy ulovil nějakou rybu. Moc dobře věděl, že pokud to tak půjde dál, nebude mít co jíst a nastanou mu krušné časy. Prvních čtyřicet dnů s sebou bral malého chlapce, který mu nadšeně pomáhal natahovat vlasce a připravovat návnady. Jelikož mu to ale rodiče po pár týdnech zakázali, zůstal stařec na rybaření sám. Každý den k němu chlapec chodil a s lítostí v očích sledoval, jak muž vyráží s harpunou na moře bez společníka.

Jednoho dne se vydal dále než obvykle, aby prozkoumal vody, ve kterých měla údajně plavat celá hejna ryb. V jednu chvíli to dokonce vypadalo, že se na něho usmálo štěstí, jelikož mu jedna z ryb zabrala. Problém ale nastal v okamžiku, kdy stařec zjistil, že je neúnavná a táhne ho každým dnem hlouběji a hlouběji do středu oceánu. S každou hodinou byl více unavený, tělo mu začalo vypovídat službu.

Ernest Hemingway byl americký spisovatel, který se narodil roku 1899 v Illinois. Jeho otec, který se živil jako doktor, v něm probudil lásku k přírodě, která ovlivnila spoustu děl, která napsal.  Autor byl ovlivněn také válkou a nebezpečím, která záměrně vyhledával. Své hrdiny obyčejně stavěl do situací, ve kterých prokazovali čest a odvahu. Po válce se živil jako novinář a reportér časopisu Star. Patřil mezi tzv. ztracenou generaci a v roce 1953 byl oceněn Pulitzerovou cenou. V roce 1961 pravděpodobně zemřel z důvodu sebevraždy.

Stařec a moře je titul, který se většině z nás nejspíše objevil na seznamu povinné četby k maturitě. Abych řekla pravdu, nejspíše bych si knihu sama nevybrala, téma rybaření přeci jen není nic, o čem bych si ráda před spaním čítávala. Autorův styl psaní je strohý, dialogy jsou napsané bez dalších komentářů. To, co se mi na knize líbilo nejvíce, byl určitě fakt, že je zbavena všeho nadbytečného. Hemingway se netrápí složitými popisy nebo digresemi, zkrátka popisuje příběh tak, jak je. Díky tomu je příběh se svými sto stranami pouze záležitostí jednoho odpoledne.

Nejvíce jsem si oblíbila malého chlapce, který pravidelně starce navštěvoval. Obdivoval ho a toužil se od něho naučit úplně vše, i když se nejednalo o nejlepšího rybáře v okolí. Líbilo se mi, jak ho opatroval a snažil se mu ve všem pomoci.

RECENZE:How to win friends and influence people

Být dobrým mluvčím a vedoucím ve firmě je mnohdy nadlidský úkol. Musíte čelit spoustě problémů, žádostí a konferencí, kterým se ve většině případů nedá nijak vyhnout. V dnešní době se roztrhl pytel s tituly, které přinášejí všemožné tipy a triky, jak být lepším a výkonnějším pracovníkem. Dale Carnegie ale přichází s nápady, které by většinu lidí ani nenapadly.

Už kdysi dávno se prokázalo, že se nejvíce naučíte, pokud budete mít při ruce obrázky nebo příklady z reality. Autor celou knihu postavil pouze na příbězích, na kterých demonstruje své myšlenky a tipy. Čtenář si tak může přečíst o spoustě slavných podnikatelích, nahlédnout do řízení velkých amerických firem a své nové znalosti uplatnit v životních situacích, které autor navrhuje. Po každé větší kapitole se nejdůležitější body zopakují a některé informace se blíže dovysvětlí.

Dozvídáme se například, že pokud pracujeme ve vysoké pozici a potřebuje zkritizovat své zaměstnance a přimět je k tomu, aby pracovali lépe, ve většině případů odejdou zklamaní či naštvaní. Pokud ale začneme rozhovor pochvalou za to, co odvádějí dobře a na konci se jen zlehka zmíníme o případných nedostatcích, budete nejspíš oba, vy i zaměstnanec, odcházet spokojení.

Proč byste měli zrovna tomuto autorovi věřit? Dale Carnegie se narodil v roce 1888 v Missouri. Založil společnost, která má zastoupení ve více než 90 zemích světa. Trénoval vůdčí osobnosti a velké firmy, učil je, jak správně vystupovat a motivovat lidi kolem. Psal novinové články a měl i svůj pořad v rozhlase. Jeho společnost je dodnes vyhledávaná předními osobnostmi a nabízí kurzy v 25 jazycích.  

Z jeho knih jsem zkrátka nadšená. I když mám stále status studenta a nikdy jsem ve velké firmě nepracovala, ve knize jsem našla spoustu tipů, které mohu uplatnit v každodenních konverzacích. Na blogu si můžete také přečíst mou recenzi na titul How to stop worrying and start living.

Remember that a person´s name is to that person the sweetest and most important sound in any language. Make the other person feel important – and do it sincerely.

RECENZE: Všichni jsme z toho úplně na větvi

Abych vás naladila na atmosféru této knihy, připadá mi na místě, abych svou recenzi začala uprostřed a na začátek se vrátila až na úplném konci.

Některé části jsou doplněny o informace ze světa, co se právě dělo, který prezident usedl na křeslo v Bílém domě nebo kdo vyhrál zápas amerického fotbalu. Nesmí chybět ani odborné poznámky tatínka, které můžou působit až vtipně, hlavně pokud je převezme mladá vypravěčka a začne vám mezi řádky přikládat výsledky pokusů, kterými se vysoké školy doposud zabývaly. 

Rosemary Cookeová je upovídaná malá holčička, která veškerý čas tráví se svou sestřičkou. Pokud si myslíte, že její vyprávění bude nudné, tak si počkejte na všechny vtipné příhody, kterými si Rosemary musela projít. Sami byste nevěřili, co všechno může takový student zažít, pokud je v nesprávný čas na nesprávném místě. Možná vám bude někdy připadat, že Rosemary mluví ve velkých detailech a ze svého vyprávění vynechává to nejdůležitější. Jsou to však tyto malé dílky, které se na konci složí do skládačky a vytvoří příběh, který mnohé čtenáře překvapí. 

Jelikož jsme na konci recenze, připadá mi správné, abych vám také řekla, jak se knížka líbila mě. Po tom, co má čtenářská dušička utrpěla šok na začátku a potom většinu knihy jen koukala napjatě mezi řádky, musím říct, že autorka odvedla skvělou práci. Na své čtenáře si připravila pár dějových zvratů, které pečlivě schovala, tudíž na vás vybafnou v polovině věty, zrovna když to nejméně čekáte.

Líbilo se mi, že si autorka dala záležet na vykreslení postav, což navozuje pocit, jako byste hrdiny znaly celý život. Jsou to hlavně trapné příhody, díky kterým se do nich vcítíte a porozumíte lépe jejich chování, nápadům a myšlenkám. 

Jak by vypadal můj vysněný čtecí koutek?

Zdravím všechny u dnešního článku!:)

Když jsem s blogem začínala, fotila jsem vám svoji knihovnu (na článek se můžete podívat zde). Nicméně od té doby, jak už je u nás vášnivých čtenářů zvykem, se má sbírka trochu více rozrostla. Když mi Favi.cz zaslalo e-mail s nabídkou vytvořit můj vysněný čtecí koutek, neodolala jsem. Hned jsem začala shánět drobné blbůstky, které by se mi do poliček hodily. Vytvořila jsem pro vás dvě varianty a budu moc ráda, pokud mi do komentářů napíšete, která se vám líbí více! (Kdo ví, třeba za pár dní na vás čeká malá soutěž.)

 U první koláže jsem zvolila barvy mého nynějšího pokoje, tudíž bílou a modrou. Musím říct, že jsem velký fanoušek vintage, proto je knihovna vlevo skoro srdeční záležitostí. Připadá mi skvělé, že si můžete vybrat z obrovského množství nábytku i dekorací a vytvářet si vlastní představu z výrobků různých firem.

RECENZE: Izolovaný (Sebastian Fitzek)

 

Autor: Sebastian Fitzek | Nakladatelství: Omega | Počet stran: 272 | Rok vydání: 2015

Koroner Paul Herzfeld najde v hlavě jedné velmi zohavené mrtvoly telefonní číslo své dcery. Hannah byla unesena a pro Herzfelda tak začíná děsivá hra na honěnou. Únosce totiž na ostrově Helgoland přichystal další těla s indiciemi. Herzfeld ale nemá šanci se k novým informacím dostat, protože ostrov nacházející se na širém moři je kvůli orkánu odříznut od pevniny a většina obyvatelstva již byla evakuována. Kreslířka komiksů Linda, která našla mrtvé tělo na pláži, je jednou z mála osob, které na ostrově zůstaly. Herzfeld se ji snaží zoufale přesvědčit, aby dle jeho pokynů po telefonu provedla pitvu. Jenže Linda v životě nedržela v ruce skalpel, natož aby někoho pitvala…

 

Ukázka zahraniční obálky | Goodreads

   ~*~*~

 

Autor nás zavede do slabě osvětlené pitevny, kde se doktor Paul Herzfeld naklání nad bezvládnou mrtvolou, studující příčinu její smrti. Strne, když v hlavě znetvořeného těla vytáhne papírek se jménem své dcery Hannah a telefonním číslem. Zpocený vybíhá z pitevny a poslouchá hlasovou zprávu, ve kterém jeho dcera volá o pomoc. 

Na ostrově Helgoland únosce nechal další dvě mrtvoly spolu s indiciemi a skrytými objekty. Místo je však kvůli hrozícímu orkánu odříznuté od zbytku světa a Paulovi tak nezbývá jiná možnost, než se spolehnout na Lindu - dívku, která našla jednu z mrtvol na pláži. Potřebuje, aby co nejrychleji provedla pitvu a našla skrytou indicii. Mladou kreslířku však někdo na ostrově neustále pozoruje. Bude schopna doktorovi vůbec pomoct?

Autorem této knihy je německý spisovatel Sebastian Fitzek, který se narodil roku 1971 v Berlíně. Mezi jeho další knihy patří například Sběratel očí, Lovec očí nebo Therapy. Nyní žije v hlavním městě Německa se svou manželkou a dcerkou. 

Řekla bych, že je v poslední době opravdu obtížné najít hororovou knihu, která by překvapila, vyděsila a ohromila. Knihkupectví nám sice nabízejí nepřeberné množství titulů s děsivými obrázky na titulních stranách, ale většinou je děj průměrný a předvídatelný. Všechna témata jsou ohraná a pro autory je čím dál tím těžší přijít s něčím novým a originálním.

O Sebastianovi Fitzekovi jsem četla spoustu chvály jak od zahraničních booktuberů tak od kamarádek. Nemůžu říct, že bych měla nějaká přehnaná očekávání, jelikož jsem anotaci jen tak rychle přelétla pohledem a celkově ke knize přistupovala s nulovými požadavky. To jsem však ještě netušila, že v ruce držím mistrovské dílo, nejlepší thriller, který jsem v životě četla.

RECENZE: Láska jako z filmu

 Autor: Victoria van Tiemová | Nakladatelství: Mladá fronta | Počet stran: 264

 Kensington Shawová má slibně rozjetou kariéru v reklamní agentuře, úžasného snoubence Bradleyho, se kterým chystá pohádkovou svatbu a plánuje velkou rodinu, i přátele. Žije si zkrátka jako v pohádce. Do toho se však objeví její bývalý Shane a začne jí motat hlavu tím, že ji uvádí do situací, v nichž spolu prožívají scény z filmů, na které se kdysi tak rádi dívali – třeba ze Samotáře v Seattlu, Deníku Bridget Jonesové, Pretty Woman či Hříšného tance. Stačí týden a Kensin život se ocitá v naprostém chaosu. Zasáhne osud a ukáže Kensi, kdo je hlavním hrdinou ve scénáři jejího života?

Ukázka obálky | Goodreads

   ~*~*~

Myslím si, že snad každý z nás někdy rád uteče od reality k romantickým příběhům a nechá se unášet dějem plným štěstí a zamilovaných párů. Zrovna v období Vánoc je tento žánr to pravé pro pozdní večery s horkým čajem v ruce a mrazivým počasím za oknem.  

Láska jako z filmu mě zaujala už jen svým názvem. Která dívka by netoužila po vztahu jako z filmového plátna, plným červených růží a čokoládových bonboniér? Nevím jak vy, dámy, ale já se hlásím a vůbec se za svou zvednutou ruku nestydím. 

Kenzi Shawová  je vtipná, místy nerozhodná hlavní hrdinka, která pracuje v místní agentuře.  Je zasnoubená s Bradleym – pohledným, milým mužem, který ji nadevše miluje.  Řekli byste, že si nemůže na nic stěžovat, přeci jen – má milujícího snoubence a práci, která ji baví. Jednoho dne však do dveří kanceláře vtrhne její  bývalý přítel Shane s návrhem na spolupráci a život hlavní hrdinky nabere nečekaných zvratů. Na povrch vyplouvají zakořeněná tajemství, obavy, starosti a nevěry. K tomu všemu je agentura ve finanční tísni a Shaneova nabídka je to jediné, co je může zachránit. Ten však smlouvu podepíše jen pod podmínkou, že s ním Kensington prožije deset zážitků z nejlepších romantických filmů zahrnující Pretty Woman či Lásku nebeskou. 

Celkový nápad s filmovými scénami byl zkrátka senzační. Užívala jsem si jakékoliv zmínky o mých oblíbených pasážích a s úsměvem si jednotlivé scény odříkávala spolu s hlavními hrdiny. Je pravda, že jsem většinu filmů neviděla, ale po přečtení mám chuť popadnout notebook a udělat si maraton začínající Pretty Woman a končící Samotářem ze Seattlu. 

Na to, jak rychle se kniha četla a jak rychle děj ubíhal, si dokázala autorka pohrát s postavami a postupně nám vykreslit jejich charaktery. Rozvíjeli se postupně, autorka nikam nespěchala a nechala postavy, aby se vybarvily spolu s příběhem. Nejvíce jsem si oblíbila právě Shanea, který mi svým chováním nemálo krát připomenul mé milované romantické postavy a ke Kensington se choval jako pravý filmový hrdina.

Na téhle knize mě bavilo snad úplně všechno. Prostředí, střelená hlavní hrdinka, dokonce i ta pořádná dávka cliché, kterou autorka rozhodně nešetřila. I když si kniha nehraje na žádné originální náměty a je založena na vcelku tradiční romantické zápletce, dokáže na čtenáře zapůsobit čtivým stylem, kterým je napsána a filmovými prvky, které dokázaly vytvořit zase něco jiného a zajímavého. 

Láska jako z filmu je skvělá jednohubka, která vám zpestří odpoledne a pozitivně naladí. Doporučím ji všem čtenářům, kteří si nepotrpí na akci nabitím dějem a rádi dají šanci knížce, ve které láska jako z filmového plátna existuje a zázraky se můžou stát skutečností. 

RECENZE: Let it snow (Sněží, sněží)

 Autor: J. Green, M. Johnson, L. Myracle | Nakladatelství: Penguin books | Počet stran: 354

Sníh o Vánocích je hezká věc, ale čeho je moc, toho je příliš. Taková sněhová bouře umí zamíchat i těmi nejlepšími plány – a když k tomu ještě připočtete čtrnáct roztleskávaček, jedno miniprase a keramickou vesničku pro elfy, bylo by na rozpletení všech těch zmatků v městečku Gracetown skoro zapotřebí nějakého anděla! Tři vánoční příběhy o tom, že ne vždycky je to, oč stojíte, taky to pravé...

Ukázka české obálky | Goodreads

   ~*~*~

 

Jsou Vánoce a za okny zuří sněhová bouře. Padající vločky spolu s větrem způsobí zastavení vlaku, výpadek elektřiny a cestu jedné dívky do nejbližší restaurace s žádostí o pomoc. Stejný nápad dostane i čtrnáct roztleskávaček, které začnou ve Waffle house trénovat stojky pro své příští vystoupení a obrátí tím celé místo vzhůru nohama. Ne, že by to majitelům nějak moc vadilo. Komu se jen tak poštěstí, že mu do restaurace vtrhne parta hezkých holek v minisukních toužících zahrát si Twister? Nenapadne je nic lepšího než zavolat svým kamarádům a uspořádat soutěž, kdo hru přinese dříve.

To ale není všechno, jelikož na druhé straně města žije dívka, která si obarví vlasy na růžovo a den po Vánocích shání malé prasátko pro svou nejlepší kamarádku. 

Gracetown je malé městečko, tudíž se v něm dlouho nic neutají. Vypadá to, že všechno začíná a končí ve Starbucks - na místě provoněném čerstvou kávou, všemi druhy sirupů a čerstvě upečenými muffiny. Příběhy Jubilee, Jeba,  Addie, Tegan, Tobina a Stuarta se střetnou a utvoří nezapomenutelný vánoční příběh plný lásky, zázraků a neočekávaných překvapení.

Autory těchto povídek jsou tři američtí spisovatelé - Maureen Johnson, John Green a Lauren Myracle. Každý z nich sepsal jednu část příběhu a vyprávěl o životě jiných hrdinů. Kouzelné na tom bylo, že každý měl jiný styl psaní, tudíž to nepůsobilo monotónně ani nudně. 

Nejvíce ze všeho se mi líbila první povídka z pera Maureen Johnson. Autorka popisovala příběh z pohledu Jubilee, která plánovala navštívit své rodiče na Floridě. Dívka se snažila spojit se svým přítelem Noahem, ale po většinu času buď neměla signál ona, nebo její přítel čas. Nehoda vlaku ji však dostala do místní restaurace, kde se potkala se Stuartem, který ji nabídl přes Vánoce střechu nad hlavou. 

Už od začátku na mě tento příběh působil tak kouzelně, že jsem se jen bála okamžiku, kdy skončí a já se s ním budu muset rozloučit. Od Maureen Johnson jsem předtím nic nečetla, ale Let it snow mě rozhodně na její ostatní knihy nalákalo. 

Ze všech tří povídek mě zrovna tato vykouzlila úsměv na rtech a příběh Stuarta a Jubilee se mi ještě teď odehrává v hlavě, jako kdybych příběh právě četla. Autorka nasadila laťku opravdu vysoko, a i když se ji Lauren Myracle ani Greenovi nepodařilo překonat, tak jejich příběhy nebyly ůbec špatné a rozhodně si své příznivce najdou také. 

Pokud se na knížku chystáte, tak mohu anglickou verzi vřele doporučit. Angličtina není vůbec složitá a myslím si, že se vám příběh zalíbí mnohem více než v českém jazyce. Pro mě má už jen samotná angličtina své vlastní kouzlo, které s příběhy vytvořilo až pohádkovou atmosféru, přesně to pravé pro ty předvánoční dny, kdy se všichni stresují výběrem dárků nebo pečením cukroví. Let it snow vás zavede do malého městečka, kde tyto problémy neexistují. Jde tu o kouzlo Vánoc, lásku, pomáhání, ztrátu lásky a její opětovné nacházení. 

Líbilo se mi, že tu nešlo jen o přeslazenou romanci plnou cliché, které jsou teď k mání na každém rohu. I když kniha patří mezi young adult, není tak obyčejná, jak byste si nejspíš mohli myslet. Autoři dokázali do příběhu zasadit vlastní prvky, nepředvídatelné zvraty, kouzlo okamžiku a nespočet vtipných hlášek, díky kterým se budete smát ještě pár dní po dočtení. 

Jedná se o brilantně sepsanou knížku, která vás potěší a hezky naladí. Jako čtenář budete jen sedět a užívat si příběh, který vám bude plynout před očima jako ten nejkrásnější film.

~ Zdroj obrázků - zde a zde ~

RECENZE: Šepotání

Autor: A. G. Howardová | Rok vydání: 2015 | Nakladatelství: Cooboo | Počet stran: 416

 Alyssa slyší šepotání květin a hmyzu, je to dar, který připravil o rozum už její matku. Pocházejí totiž z rodiny Alice Liddelové, lépe známé coby Alenky z Říše divů, skutečné inspirace Lewise Carrolla, podle níž stvořil svůj proslulý fantaskní svět. Když se matčin stav zhorší, nemůže Alyssa už svoje dědictví dál popírat a zjistí, že na těch fascinujících pohádkách, které zná z dětství, je pravdy víc, než by se mohlo zdát. Vydá se na útěk, který zavinila už kdysi dávno právě Alice. Trhlinou v zrcadle se dostane do Říše divů, jež je mnohem ponuřejší, než jak ji zná z knížek, a stáhne s sebou i svého nejlepšího kamaráda a tajnou lásku Zacha. Na druhé straně už na ně čeká podezřelý, ale svůdný Morpheus a provází je při jejich hledání. Ale dá se mu opravdu věřit?

Ukázka zahraniční obálky | Goodreads

   ~*~*~

 Říše divů vykreslená hororovým způsobem.

Přemýšleli jste už někdy nad tím, co byste dělali, kdybyste pocházeli z rodiny samotné Alice Liddelové - známé také jako Alenky z Říše divů? Žili byste obyčejný život nebo se po hlavě vrhli do králičí díry a prozkoumali svět, který vaše babička objevila? 

I když nám může připadat, že život Alyssy může být fantastický a plný dobrodružství, nemá to mladá hrdinka vůbec jednoduché. Slyší totiž rozhovory květin a hmyzí šepotání, které její matku přivedlo do blázince. Její stav se každým dnem stále zhoršuje a tak se Alyssa rozhodne vydat na útěk a trhlinou v zrcadle se dostat do samotné Říše divů, ve které musí po boku svého tajemného přítele Morphea napravovat všechny chyby, kterých se Alenka dopustila.

Autorkou této knihy je americká spisovatelka A. G. Howard, která se narodila v Massachusetts a nyní žije  se svým manželem a dětmi v Texasu. Když zrovna nepíše, ráda se věnuje lyžování, zahradničení a ježdění na kole. Pokud se chcete o autorce dozvědět více, můžete se podívat na její blog zde.

Hlavní hrdinkou tohoto příběhu je přátelská, vtipná a zvědavá Alyssa, která vyrůstá se svým tatínkem a spoustou dětské fantazie. Dívenka však není tak obyčejná, jak by se čtenářům mohlo zdát. Z mrtvých broučků si vyrábí mozaiky, jezdí na skateboardu a už od dětství navštěvuje svou maminku, kterou dostalo do blázince hmyzí šepotání. 

Vše se mění v okamžiku, kdy mladá hrdinka zjišťuje, že je Říše divů doopravdy skutečná. Po boku svého nejlepšího kamaráda Zacha se vydá do hlubin říše Lewise Carrolla a poznává všechny bytosti, které tato země skrývá.

Na knihu jsem četla už spousty kladných ohlasů, bohužel mě tyhle "knižní trendy" spíše odradí, než vyloženě nadchnou, proto jsem Šepotání v obchodech přehlížela a nevěnovala mu pozornost. Dlouho jsem uvažovala nad tím, jestli si ji mám koupit nebo nemám, ale nakonec zvítězila zvědavost a nakonec jsem si její čtení náležitě užila.

První část knihy byla velmi napínavá, tajemná a chvílemi naháněla i hrůzu. Uprostřed druhé části jsem se na chvíli ztratila, tudíž musím i přes všechny klady jednu hvězdičku odebrat. Také mně na

knize mrzely překlepy, vynechaná slova, ale i jiná slova, která v příběhu neměla co dělat. 

Ať už jste příznivci příběhu Lewise Carrolla nebo ne, přetvořený příběh z pera A.G.Howardové vás určitě mile překvapí. I když čtenář některé části knihy očekává, Šepotání má své vlastní kouzlo a už samotným námětem čtenáře chytne na začátku a už nepustí.

Jedná se o pohádkovou knížku, která vás vrátí do dětských let a překvapí v mnoha směrech. I když je to psána spíše pro mladší čtenáře a je doprovázená láskou a milostným trojúhelníkem, na své si příjdou určitě i zástupci starších čtenářů a užijí si ji úplně stejně. Pro mě se Šepotání stalo milým překvapením a už se moc těším na druhý díl!

RECENZE: Krycí jméno Verity

Autor: Elizabeth Weinová | Rok vydání: 2015 | Nakladatelství: Cooboo | Počet stran: 312

 V říjnu 1943 se nedaleko Paříže, v okupované Francii, zřítilo britské špionážní letadlo. Jeho pilotka a pasažérka byly nejlepší přítelkyně. Jedna z dívek má naději, že přežije. Druhá hru o život prohrála dříve, než začala.
Když Verity chytne gestapo, myslí si, že nemá žádnou šanci na přežití. Jako tajný agent chycený na nepřátelském území zažívá nejhorší noční můru jakéhokoliv špióna. Nacisté ji ale ihned nezabijí, dají jí na výběr: Buď jim odhalí svou misi, anebo ji strašlivým způsobem popraví.
A ona se rozhodne říct jim pravdu. Avšak ne takovou, jakou očekávají.

Ukázka zahraniční obálky | Goodreads

   ~*~*~

 

 Strhující příběh o přátelství, odvaze a zradě.

 

Je rok 1943 a ve světě panuje válka. Muži umírají na bitevních polích, pod rukou nacistického gestapa nebo v kokpitu letadla řítícího se střemhlav k zemi. Většina z nich pracuje v utajení pod smyšlenými jmény a neplatnými doklady, jelikož chtějí převážet uprchlíky či důležité dokumenty do jiných zemí. Krycí jméno Verity vypráví o dvou dívkách žijících v Anglii, které jsem až po uši zamilované do letadel, hukotu motoru a adrenalinu pulzujím v celém těle. Jsou odlišné, avšak létání je spojí dohromady a vytvoří pevné a nekončící přátelství.

Když se však jejich letadlo na cestě za tajnou misí porouchá, jejich životy se změní v noční můru. Verity chytne gestapo a rozhodně se ji mučit tak dlouho, dokud jim neprozradí všechny podrobnosti o Royal Air Force. Podlehne, bude lhát nebo se nechá umučit k smrti?

Elizabeth Weinová  je americká spisovatelka, která se narodila v říjnu roku 1964 v New Yorku. Píše převážně fiction a young adult. Mezi její další knihy patří například ,,Rose under fire", ,,The winter prince" nebo ,,The Empty kingdom". Pokud chcete, můžete se podívat na její blog zde a přečíst si její krátké povídky či essaye.

Pokud pilně sledujete knižní novinky, chodíte do knihkupectví nebo jen v metru zvědavě pokukujete po plakátech nad eskalátory, nemohla vám tato kniha uniknout.  Mě osobně na ni nalákal trailer, který je opravdu moc povedený a atmosféru knihy skvěle vystihl. 

Krycí jméno Verity je kniha plná tajemství. Je vyprávěna pomocí zápisků, které si pilotky zapisovaly, tudíž jsou často lživé a my čtenáři nikdy nevíme, jaké verzi věřit a jaké ne. Autorčin styl psaní je čtivý, avšak nemusí bohužel sednout všem. Elizabeth Weinová často volila i názvy z terminologie a věřte mi, že pro mě byly některé pasáže trochu nudné a zdlouhavé.

Vše se točí jen okolo letadel a techniky létání, tudíž pokud těmto věcem moc neholdujete, nejspíš budete ze čtení trochu zklamání. Z traileru jsem se nejvíce těšila na Veritin pobyt ve věznici, bohužel mi zacházení s vězni připadalo nereálné (neříkejte mi, že by ji za to její chování v realitě už dávno neumučili k smrti.)  Z celého příběhu jsem byla krapet zmatená, a i když se mi druhá část z pohledu Maddie líbila o hodně více, nestačila na to, aby mě přesvědčila, že tato kniha stojí za to.

Musím uznat, že autorka dokázala skvěle vykreslit hlavní postavy, dát jim své vlastní kouzlo a dostatečný prostor. Verity mi neskutečně sedla a její trefné poznámky na účet věznitelů mi vždy vykouzlily úsměv na rtech. Líbilo se mi, jak si dovedla zachovat chladnou hlavu a utahovat si z lidí i v těch nejhorších chvílích jejího života.

 

Příběh je výjimečný v tom, že neobsahuje žádné trápení nad ztracenou láskou ani zamilované citáty. Jde tu pouze o krásné přátelství mezi dvěma kamarádkami, kterým nebylo souzeno být spolu. Nebudu říkat, jak je to skvělá kniha a že se vám bude zaručeně líbit, obrázek si o ní musíte zkrátka udělat sami. Pokud jste příběh dvou pilotek četli, určitě mi dejte vědět, jak se vám líbil!:)

RECENZE: Lístky ve větru (Květy z půdy 2)

Autor: Virginia C. Andrewsová | Rok vydání: 2014 | Nakladatelství: Moba | Počet stran: 453

 Po čtyřech letech nelidského věznění se Chrisovi, Cathy a Carii podaří utéct. Definitivně za sebou zanechávají své dětství, ale také mrtvého bratra a nejpřirozenější lidský cit- lásku k matce, kterou kdysi tak velice milovali, ale která je svou neodpustitelnou zradou hruboce zranila. Zejména Cathy zachvátí hořká nenávist a touha po pomstě. Co čeká sourozence ve světě, před kterým byli tak dlouho skryti? Dokážou uskutečnit svá předsevzetí a dosáhnou cílů, o nichž snili v prachu, tmě a špíně půdy?

Ukázka zahraniční obálky | Goodreads

   ~*~*~

Už jsou to bezmála čtyři roky, co Chris, Cathy, Carrie a Cory přišli do domu své babičky a ubytovali se na prachem zaprášené půdě bez přístupu slunce a čerstvého vzduchu. Po letech nelidského věznění se rozhodli sešplhat po svázaném prostěradle a začít nový život s lístkem na autobus a velmi nemocnou sestřičkou v náruči. Osud je zavede až k místnímu doktorovi, který jim pomůže překonat těžké časy a nabídne jim dočasné ubytování v jeho domě obklopeném krásnou zahradou s růžemi a stromy sahajícím až k oblakům.

Chris se chce stát doktorem, tudíž svůj volný čas tráví zahloubaný v knihách a Paulově ordinaci. Cathy zkouší své štěstí ve světlech reflektorů, obklopena klasickou hudbou a krásnými tanečníky. Carrie nastupuje do soukromé školy, ve které je kvůli svému malému vzrůstu často odsuzována a obklopována posměchem ostatních holčiček. 

Dokáží sourozenci Dollangangerovi přemoci zlé časy a splnit si všechny sny, o kterých snili na prknech zchátralé půdy? Dokáží se přenést přes všechno, co jim jejich vlastní matka způsobila?

Autorkou této ságy je americká spisovatelka Virginia Cleo Andrewsová, která se narodila roku 1923 a zemřela v roce 1986 v Norfolku, stát Virginia. V dětství při pádu ze schodů utrpěla vážné poranění zad, po němž byla doživotně upoutána na invalidní vozík. I přes to napsala bezpočet skvělých knih, které byly přeloženy do dvacítky jazyků.

Druhý díl této pentalogie nám vypráví příběh o čtyřech sourozencích, kteří se chystají prozkoumat svět a udělat vše pro to, aby zapomněli na ztraceného bratra a čtyři roky strávené jen se svými dětskými sny a představami. 

Autorka se v tomto díle soustředila hlavně na postavy a je to právě Cathy, které věnovala většinu příběhu. Dívenka má před sebou první lásky, trápení, radosti z úspěchů, ale i první zkušenosti s odmítnutím a zkaženými plány. Na druhou stranu je Chris maličko zahnán do ústraní, což mně osobně vůbec nevadilo, jelikož mi jeho charakter už od začátku nesedl a jeho náladám, touhám a myšlenkám jsem přihlížela s nechápavým výrazem na tváři.

Květy z půdy jsou pro mě srdcovou záležitostí, jelikož už od začátku jsem propadla autorčinýmu stylu psaní a opravdu si ho zamilovala. Kniha sice nepatří mezi ty nejužší, ale na druhou stranu vás mohu ujistit, že se rozhodně nudit nebudete a alespoň jednu postavu si oblíbíte natolik, že vás to donutí ve čtení pokračovat.

Virginia si pro nás přichystala dechberoucí příběh plný skryté pomsty, nenávisti, ale i lásky a touze po splnění předem daných cílů. A i když první díl nasadil laťku opravdu vysoko, nemusíte se bát, že by vás pokračování zklamalo. Čeká na vás příběh, který se vám bude číst tak lehce, že si po dočtení hned poběžíte pro další díl, aby vám náhodou něco důležitého neuteklo.

RECENZE: Čemu jsem věřila (Huntley Fitzpatricková)

Autor: Huntley Fitzpatricková | Rok vydání: 2015 | Nakladatelství: Cooboo | Počet stran: 392

 Gwen Castleová si vždycky představovala, jak jednoho krásného dne opustí ostrov, na kterém vyrůstala. Ostrov, kde se mimo letní sezonu nic zajímavého neděje, kde potkává stále ty samé tváře a kde se nic neutají. Ovšem toto léto bude vše jinak, protože na ostrov přijíždí na letní brigádu Cassidy Somers, kluk, kterého Gwen nechtěla už nikdy vidět. Zatímco on je neuvěřitelně pohledný a pochází z bohaté rodiny, její rodiče se celý rok dřou, aby dokázali splatit účty za léčbu Gwenina bratra. Zdá se, že nemohou být odlišnější – navíc mezi nimi jako bouřkový mrak visí událost, která se stala na jaře a na niž by Gwen nejraději zapomněla. Ale společná brigáda a dlouhé léto dokáží zázraky.

Ukázka obálky | Goodreads

   ~*~*~

Jednoho letního upršeného odpoledne, ve společnosti kapesníků a kapek do nosu, jsem se po dlouhé době podívala na knižní plány vydavatelů a prohlížela si nové tituly pro konec tohoto roku. Jak jistě mnozí z vás ví, na podzim vychází vždy samé skvělé překlady, a tudíž není divu, že jsem si zasněně začala sepisovat seznam a společně s ostatními blogery se těšila na nové přírůstky v našich knihovničkách. Snad ani nemusím zmiňovat, že obálky od Cooboo jsou přenádherné a "Čemu jsem věřila" rozhodně není výjimkou. 

Pokud už jste četli mou recenzi na "Můj život u sousedů", víte, že knihy od této autorky naprosto miluji a vždy budou patřit mezi mé oblíbené. Jedná se převážně o romantickou, oddychovou četbu, která vám zpříjemní ať už perné letní dny, tak upršené podzimní večery. 

Hlavní hrdinkou je sedmnáctiletá Gwen Castleová, která žije se svými rodiči, bratrancem Nicem, dědečkem Benem a malým bráškou Emorym v malém domku na ostrově. Jelikož na tom není mladší sourozenec zdravotně nejlépe, musí rodiče celé dny pracovat, aby jeho léčbu zvládli zaplatit. Maminka uklízí sousedům domy a tatínek vlastní plážový stánek s občerstvením, ve kterém musí Gwen o letních prázdninách vypomáhat. 

Jak takové léto na ostrově vypadá? Až na stěžující si paní Petridgeovou - která má svůj trávník ráda zastřižený vodorovně - je všude klid. Mladí si rádi dlouhé večery krátí vysedáváním u táboráku či projížďce na lodi a plaváním v moři. 

Hned na začátku léta však Gwen potká svého známého Casse, který na ostrov přijel, aby si odpracoval špatné známky ve škole a provedené klukoviny. Léto hned nabere úplně jiný směr a mladá láska vykvete do nekonečných rozměrů.

Huntley Fitzpatricková je rozhodně skvělá vypravěčka. Příběh v jejím podání působil tak kouzelně, že jsem se při čtení nemohla přestat usmívat. Její knihy patří k těm oddechovým, tudíž nečekejte žádné akcemi nabité zápletky, ani velké dějové zvraty. 

Autorčinou specialitou jsou však postavy. Většinu příběhu věnuje právě jim, dává si záležet na jejich charakterech a trpělivě nám popisuje všechny jejich vlastnosti. I když to může znít nudně, nemusíte se bát. V podání Huntley Fitzpatrickové vás bude bavit i obyčejné nalévání čaje či předčítání romantických příběhů křehkým stařenkám. Celkově si na rozvoji postav dává opravdu záležet, díky čemuž vás do příběhu zatáhne už po prvních kapitolách a vy si tak knížku maximálně užijete.

I když bych tuto knihu nechtěla srovnávat s autorčinou prvotinou, musím říct, že se příběhy v mnohém podobají. Jedinou změnou je vlastně jen fakt, že Gwen není zrovna nejbohatší a Cassův táta vlastní společnosti, lodě a obrovský dům s drahými auty. "Můj život u sousedů" patří mezi mé naprosto nejoblíbenější knihy. Laťka byla nasazená opravdu vysoko a "Čemu jsem věřila" už ji zkrátka nemohlo překonat.

Hlavní hrdinka je pracovitá a kamarádská, na druhou stranu také paličatá a někdy až moc upovídaná. Mně osobně její charakter dost iritoval, tudíž vás musím upozornit dopředu, že nemusí vyhovovat všem.  A i když bych nejradši knížku v některých pasážích zavřela, jednalo se o romantický příběh, ke kterému trapasy zkrátka patří. 

Komu bych tedy "Čemu jsem věřila" doporučila? Jedná se o odpočinkovou četbu, u které můžete jednoduše vypnout a soustředit se na pohádkový příběh, který se odehrává před vašima očima. Jedná se o knihu, která vám vykouzlí úsměv na tváří ať už chcete či nechcete. A i když mně autorčina prvotina bavila o maličko více, i tento příběh měl v sobě něco kouzelného a byla by obrovská škoda, kdybyste mu nedali šanci.