Autor: Ursula Poznanski | Vydáno v roce: 2016
| Nakladatelství: Knižní klub | Počet stran: 360
Dva mrtví v salcburském kempu. Ona uškrcená, on zastřelený. Že by čin
zhrzeného milence?
Zdá se ale, že ti dva neměli vzájemné kontakty. Nebo je první dojem
mylný?
Salcburské duo vyšetřovatelů Beatrice Kasparyová a Florin Wenninger
sleduje stopy, které mrtví zanechali na internetu. Najde je na
facebooku, kde oba byli členy skupiny, kde se publikují básně plné
temných poselství o strachu a smrti. A pak zemře další z milovnic
poezie…
~*~*~
Je bílý zámek v bílých samotách.
Přes holé sály mrazení se plíží.
Psí víno k smrti choré drží při zdi.
A cesty ven zasypal sníh jak prach.
Beatrice Kasparyová je zpět a s ní
i další nevyřešený případ plný skrytých hádanek a tajemství. Druhý díl
salcburské dvojice vyšetřovatelů nás zavede na facebook, a to do skupiny
milovníků poezie. Na první pohled přátelská diskuze obohacená o díla významných
umělců však není tak nevinná, jak se může zdát. Dojde totiž k vraždě. A
potom k další. Bea se spolu se svým kolegou Florinem vydává na místa činu
a snaží se přijít hádance na kloub. Vrah si však s nimi zahrává,
podstrkává nepravdivé informace a navádí do slepých uliček, které dvojici opět
dostanou na úplný začátek. Jak chytře hrát hru s vrahem, jehož kroky jsou
perfektně promyšlené a nenechávají za sebou chyby, kterých by se mohla policie
chytnout?
Ursula Poznanski se narodila roku
1968 ve Vídni, kde vystudovala několik tamních univerzit. Mezi její další knihy
patří například Erebos, Saeculum nebo kniha Pět, která u nás vyšla v roce 2015.
Autorčin styl psaní je v něčem jedinečný, ale kdybyste se mě zeptali proč,
nedovedla bych odpovědět. Je to správným výběrem slov, použitými metaforami,
realističností, nebo zkrátka jen faktem, že je Poznanski naprosto geniální? Při
četbě jejich knih mám pocit, jako kdyby mě vtáhla k sobě do bubliny, kde
do mě valí jednu informaci za druhou a já jen s otevřenou pusou postrádám
jakákoliv vodítka, která by mi mohla pomoci dopadnout vraha dříve, než se to
podaří hlavním hrdinům. To je však vskutku nemožné, jelikož jsou to právě
detaily, které na konci zapadnout do mozaiky jako puzzle a vy jen vydechnete:
,,Ahaaaa, tak to jsem nečekal.“
Jsou to hlavně informace, kterým v průběhu
čtení nepřikládáte žádnou váhu, které tvoří poslední díl skládačky. Autorku obdivuji, zbožňuji, miluji a taky
trochu nenávidím, jelikož je teď celá má čtenářská dušička závislá na jejích
titulech.
Beatrice je matka dvou dětí, která
to v životě nemá zrovna lehké. Už jen práce na oddělení vražd musí být pro
ženu docela oříšek – přidejte k tomu dvě malé děti, rozzlobeného
ex-manžela, naštvanou přítelkyni vašeho kamaráda, nevyřešené vraždy a vytvoříte
dny, kdy je kafe vaším jediným přítelem. Od prvního dílu se však charaktery
postav zlehka změnily, jelikož ze slečny Kasparyové máme nebojácnou ženu, která
chrlí jeden nápad za druhým a nezastaví se, ani když leží nůž jejímu kolegovi u
krku. Hádky s Achimem se uklidňují a Beatrice se může mimo práce také soustředit
na svůj soukromý život, který nudou opravdu nevyniká.
Nad tím klenba nebe bez okras.
Zámek má třpyt. A bílou touhu stěny
odvrátil dotyk ruky pomýlený.
Hodiny trčí v zámku: zemřel čas.
Poznanski má vše perfektně
promyšlené. Dovolím si tvrdit, že ani milovníka detektivek nemůže tato rakouská
spisovatelka zklamat. To, co příběh dělá ještě realističtějším jsou postavy,
kterým autorka věnovala spoustu času a vytvořila z nich charaktery, které
si prostě nejde nezamilovat. V recenzi na první díl jsem si stěžovala na
fakt, že policisté popíjeli vínko v kavárně a všude vládla poklidná
atmosféra. (Já se tu snažím najít vraha a oni mě takhle oddalují od
rozuzlení!!!) Nicméně to, co titul Pět postrádal, se autorce povedlo naprosto
bravurně vylepšit v díle druhém.
Čím bych vás ještě měla nalákat?
Jedná se zkrátka o titul, který doma zkrátka potřebujete. I když je to
detektivní série, tak si musí získat naprosto každého (já třeba detektivky
nesnáším, haha). Akcí nebitý děj, originalita, žádná hluchá místa a perfektně vypracované
charaktery postav vytvoří ideální čtení, které vám nedovolí vrátit se k odpolední
kávě ani vytouženému spánku. Slepí ptáci jsou úžasní, skvělí, naprosto geniální
a já vám od srdce doporučuji, abyste si je přidali na váš to-read list.
Nádherná recenze!
OdpovědětVymazatNedávno jsem na svém blogu taky vydala recenzi na tuto knihu a já z ní bohužel až tolik nadšená nebyla. Líbila se mi, ale mojí nejoblíbenější autorkou thrillerů je stále S. J. Bolton. :)
Děkuju za komentář:) O tomhle autorovi jsem ještě neslyšela, děkuju za tip!
VymazatOd paní autorky jsem četla zatím pouze Erebos a to se mi líbilo hodně :) takže tvoje nadšení úplně chápu.
OdpovědětVymazatVýborná recenze, mám z ní radost, protože zrovna dneska jsem Slepé ptáky přinesla z knihovny. Paní přede mnou je vracela a já je hned ukořistila :)
OdpovědětVymazatUrsulu mám moc ráda. Zatím jsem od ní četla jen dvě knihy, ale chystám se i na ostaní! :) Slepí ptáci mě moc lákají :)
OdpovědětVymazatKniha vyzerá naozaj super :) Za mňa veľké plus
OdpovědětVymazat