sobota 15. prosince 2018

RECENZE: Go set a watchman


Kniha Jako zabít ptáčka je známá po celém světě. Není dítě v Americe, které by jí nemuselo číst do školy, není dospělý, který by v zahraničí nedokázal odpovědět na otázku, kdo ji napsal. I když dnešní mladá generace autorčinu prvotinu možná nečetla, určitě jí nemohlo uniknout vydání pokračování, které se u nás těšilo velkému úspěchu. Příběh Scout a Jema se v roce 2015 dočkal pokračování a my se tak po zhruba padesáti letech dozvídáme, jak si naši oblíbení hrdinové vedli v dospělosti.

Šestadvacetiletá Jean Louise se vydává na každoroční dvoutýdenní návštěvu zpět do Maycombu. Vedle stárnoucího otce Atticuse a tety ji hned na nádraží přivítá Hank, dlouhodobý kamarád, který ve městě začíná svou právnickou kariéru. I když by pro ni mělo místo představovat domov, mladá dívka zjišťuje, že Maycomb se změnil více, než si je ochotna připustit. Otevírají se témata rasismu a politiky a my se spolu se Scout vydáváme na dlouhou jízdu zapomenutých vzpomínek a nových dobrodružství.

Od doby, co si ji pamatujeme naposledy, uběhla spousta let, a nejmladší dítě Atticuse Finche bydlí v New Yorku. Její chování se trochu změnilo, ale ve skrze se jedná o stejnou praštěnou Scout, která nezkazí žádné dobrodružství, a pro kterou platí, že to, co je v hlavě, je i na jazyku. Je ale mnohem průbojnější a během celé knihy se její charakter neuvěřitelně vyvíjí a dospívá. Je z ní sebevědomá žena, která se nebojí uhájit si své myšlenky a volit i ostřejší část slovníku. Příběh je doplněn o vzpomínky z dětství, ve kterém naivní a dětská Scout vyrovnává tu, která přijela za svým otcem na návštěvu. Postavy i město se mění, a my, čtenáři, se učíme, že každý má právo na změnu, ať už je jakákoliv. Nic není takové, jak si to malá Jean Louise pamatuje. Je to však jimi, nebo ona zkrátka vyrostla?

První, co vás určitě překvapí, je neuvěřitelná čtivost. Autorčina volba slov spolu se vtipnými narážkami a neočekávanými zvraty představuje podklad pro text, který nemá v historii obdoby. Harper Lee totiž dokáže do každého spojení vnést skrytý význam, který buď najdete, nebo nenajdete. Příběhu neuškodí, pokud ho budete číst jako každou jinou beletrii. Pokud se však zamyslíte, očaruje vás neskutečné množství záchytných bodů, které dohromady vytváří změť symbolů poukazující na politickou situaci té doby.

Není to lehký text. Jen málokdo ho dokáže přečíst od začátku do konce a perfektně rozlišit, co jím chtěla autorka říci. Jestliže se rozhodnete zapátrat na internetu a tvrzení si objasnit, budete překvapeni, kolik důležitých bodů jste vynechali. Je neuvěřitelné, jak chytře jsou obě knihy napsané. Malý detail na prvních stránkách vyroste v obrovský zvrat uprostřed, zmínka o nedůležitém jméně se vyvrbí v ústřední postavu celého příběhu. Ať už ho ale budete číst napodruhé či napotřetí, vždy si z něho odnesete něco nového a dosud neobjeveného.

Autorku obdivuji, protože její psaní nemá obdoby. Má vše, co si od perfektního titulu představuji; vtip, nadsázku, nerozluštitelné zápletky, výchovnou a zábavnou funkci. Přesně taková literatura by se v této době, dle mého názoru, měla prosazovat.

Nejspíš je na místě, abych pokračování srovnala s prvním dílem. Potíž je ale v tom, že autorka knihu „Go set a watchman“ napsala ještě před vydáním „To kill a mockingbird“. Její styl psaní je tedy o trochu méně vyvinutý a v porovnání možná o trochu horší. Byly chvíle, kdy jsem byla dějem trochu zaskočená a určité odpovědi jsem od postav přímo neočekávala. Nicméně i tak je to velmi povedený titul, který literární klasice nedělá vůbec žádnou ostudu.

Jestliže jste četli autorčinu prvotinu, je pokračování vaší povinností. Za sebe bych raději doporučila originální znění, jelikož se ne všechny obraty dají spolehlivě přeložit do češtiny. Na druhou stranu jsou oba příběhy protkané americkým slangem třicátých let, tudíž je originál vhodný jen pro ty z vás, kteří už nějakou tu zkušenost s anglickými texty mají.

Nevím, jak jinak ještě vyjádřit, jak moc nadšená z obou knížek jsem. Zkrátka vám přeji, abyste jednu z nich našli pod stromečkem, protože vánoční atmosféra, cukroví a dobré čtení, je vše, co si pod ideální relaxací představuji.


Za recenzní výtisk mnohokrát děkuji englishbooks.cz. Na knihu se můžete podívat zde.

1 komentář:

  1. Já ještě nečetla ani Ptáčka. Mám ho k přečtení připraveného už snad 4 roky a furt nic. Každopádně to určitě změním a snad se mi bude líbit a vrhnu se i na pokračování. :-)

    Přeju ti krásné Vánoce. :-)

    Hlava v knihách

    OdpovědětVymazat

Moc děkuju za každý komentář! Moc si jich vážím:)