Kniha
Jako zabít ptáčka je známá po celém světě. Není dítě v Americe, které by
jí nemuselo číst do školy, není dospělý, který by v zahraničí nedokázal
odpovědět na otázku, kdo ji napsal. I když dnešní mladá generace autorčinu
prvotinu možná nečetla, určitě jí nemohlo uniknout vydání pokračování, které se
u nás těšilo velkému úspěchu. Příběh Scout a Jema se v roce 2015 dočkal
pokračování a my se tak po zhruba padesáti letech dozvídáme, jak si naši
oblíbení hrdinové vedli v dospělosti.
Šestadvacetiletá
Jean Louise se vydává na každoroční dvoutýdenní návštěvu zpět do Maycombu.
Vedle stárnoucího otce Atticuse a tety ji hned na nádraží přivítá Hank, dlouhodobý
kamarád, který ve městě začíná svou právnickou kariéru. I když by pro ni mělo
místo představovat domov, mladá dívka zjišťuje, že Maycomb se změnil více, než si
je ochotna připustit. Otevírají se témata rasismu a politiky a my se spolu se
Scout vydáváme na dlouhou jízdu zapomenutých vzpomínek a nových dobrodružství.
Od
doby, co si ji pamatujeme naposledy, uběhla spousta let, a nejmladší dítě
Atticuse Finche bydlí v New Yorku. Její chování se trochu změnilo, ale ve
skrze se jedná o stejnou praštěnou Scout, která nezkazí žádné dobrodružství, a
pro kterou platí, že to, co je v hlavě, je i na jazyku. Je ale mnohem
průbojnější a během celé knihy se její charakter neuvěřitelně vyvíjí a dospívá.
Je z ní sebevědomá žena, která se nebojí uhájit si své myšlenky a volit i
ostřejší část slovníku. Příběh je doplněn o vzpomínky z dětství, ve kterém
naivní a dětská Scout vyrovnává tu, která přijela za svým otcem na návštěvu.
Postavy i město se mění, a my, čtenáři, se učíme, že každý má právo na změnu,
ať už je jakákoliv. Nic není takové, jak si to malá Jean Louise pamatuje. Je to
však jimi, nebo ona zkrátka vyrostla?
První,
co vás určitě překvapí, je neuvěřitelná čtivost. Autorčina volba slov spolu se
vtipnými narážkami a neočekávanými zvraty představuje podklad pro text, který
nemá v historii obdoby. Harper Lee totiž dokáže do každého spojení vnést
skrytý význam, který buď najdete, nebo nenajdete. Příběhu neuškodí, pokud ho
budete číst jako každou jinou beletrii. Pokud se však zamyslíte, očaruje vás
neskutečné množství záchytných bodů, které dohromady vytváří změť symbolů
poukazující na politickou situaci té doby.
Není
to lehký text. Jen málokdo ho dokáže přečíst od začátku do konce a perfektně
rozlišit, co jím chtěla autorka říci. Jestliže se rozhodnete zapátrat na
internetu a tvrzení si objasnit, budete překvapeni, kolik důležitých bodů jste
vynechali. Je neuvěřitelné, jak chytře jsou obě knihy napsané. Malý detail na
prvních stránkách vyroste v obrovský zvrat uprostřed, zmínka o nedůležitém
jméně se vyvrbí v ústřední postavu celého příběhu. Ať už ho ale budete
číst napodruhé či napotřetí, vždy si z něho odnesete něco nového a dosud
neobjeveného.
Autorku
obdivuji, protože její psaní nemá obdoby. Má vše, co si od perfektního titulu
představuji; vtip, nadsázku, nerozluštitelné zápletky, výchovnou a zábavnou
funkci. Přesně taková literatura by se v této době, dle mého názoru, měla
prosazovat.
Nejspíš
je na místě, abych pokračování srovnala s prvním dílem. Potíž je ale v tom,
že autorka knihu „Go set a watchman“ napsala ještě před vydáním „To kill a
mockingbird“. Její styl psaní je tedy o trochu méně vyvinutý a v porovnání
možná o trochu horší. Byly chvíle, kdy jsem byla dějem trochu zaskočená a
určité odpovědi jsem od postav přímo neočekávala. Nicméně i tak je to velmi
povedený titul, který literární klasice nedělá vůbec žádnou ostudu.
Jestliže
jste četli autorčinu prvotinu, je pokračování vaší povinností. Za sebe bych
raději doporučila originální znění, jelikož se ne všechny obraty dají
spolehlivě přeložit do češtiny. Na druhou stranu jsou oba příběhy protkané
americkým slangem třicátých let, tudíž je originál vhodný jen pro ty z vás,
kteří už nějakou tu zkušenost s anglickými texty mají.
Nevím,
jak jinak ještě vyjádřit, jak moc nadšená z obou knížek jsem. Zkrátka vám
přeji, abyste jednu z nich našli pod stromečkem, protože vánoční
atmosféra, cukroví a dobré čtení, je vše, co si pod ideální relaxací představuji.
Za recenzní výtisk mnohokrát děkuji englishbooks.cz. Na knihu se můžete podívat zde.
Já ještě nečetla ani Ptáčka. Mám ho k přečtení připraveného už snad 4 roky a furt nic. Každopádně to určitě změním a snad se mi bude líbit a vrhnu se i na pokračování. :-)
OdpovědětVymazatPřeju ti krásné Vánoce. :-)
Hlava v knihách