RECENZE: Nejdelší jízda

Autor: Nicholas Sparks | Vydavatelství: Ikar | Počet stran: 432 | Rok vydání: 2014

 Jednadevadesátiletý Ira Levinson chce ještě naposledy zajet do hor na místo, kde strávil s milovanou Ruth líbánky. V hustém sněžení však přehlédne zatáčku. Na zledovatělém srázu se zlomenou rukou a rozbitou hlavou nezbývá Irovi než doufat, že si auta někdo všimne a zachrání ho. Při vědomí ho udržují vzpomínky na manželku, která zemřela před devíti lety.

O pár desítek kilometrů dál se Sophia Danková, dcera slovenského emigranta a Francouzky, poprvé v životě jede podívat na býčí rodeo, aby přišla na jiné myšlenky po nepříjemném rozchodu. Seznámí se s vítězem závodu, sympatickým kovbojem Lukem. Luke žije jen s matkou na ranči, stará se o dobytek, koně, pěstuje zeleninu, stromy, každý den tvrdě pracuje, aby rodinný majetek ve finančních nesnázích zachránil. Sophia se ocitá ve světě, jenž má jen pramálo společného s pohodlným životem studentky dějin umění. Navíc Luke skrývá tajemství, které by mohlo jejich vztah ukončit. Ira a Ruth. Luke a Sophia. Dvě dvojice, jejichž osudy se nečekaně propletou. Kdo koho vlastně zachrání?

~*~*~

Myslím, že není čtenáře, který by o knihách Nicholase Sparkse nevěděl. Tento americký spisovatel má na svém kontě bezpočet bestsellerů a do češtiny se stále překládají nové a nově knihy. Připadá mi úchvatné, že za všemi těmi romantickými příběhy stojí muž. Řekla bych, že je tu jen hrstka spisovatelů, kteří dokáží popsat emoce a city ve vztazích a Nicholas Sparks rozhodně patří mezi ně.

  Nejdelší jízda nás zavede do životů dvou zamilovaných párů. Sophia si zrovna prochází ošklivým rozchodem a Luke se stále vzpamatovává ze zranění, které mu přihodila poslední jízda na býkovi. I když spolu nemají na první pohled skoro nic společného, dokáží v sobě najít útěchu, lásku i velkou oporu. V cestě jim však stojí bezpočet překážek, ať už to jsou finance, rodina či budoucnost. 

  Potom tu máme Iru, který měl autonehodu, a vánice zasypala jeho nabourané auto sněhem. Zrovna když v něm vyhasíná poslední kapka naděje, zjeví se na místě spolujezdce jeho mrtvá žena Ruth a snaží se ho udržet na živu pomocí vzpomínek a všeho, čím si za svůj vztah prošli. Prožíváme tak s nimi začátek jejich sbírky umění, problémy i malé radosti.

 Řekli byste, že spolu nemají tyto páry vůbec nic společného, ale když si počkáte, vše do sebe zapadne jako dva díly skládačky. Knihy tohoto autora se mohou pyšnit neskutečně čtivým stylem, kterým jsou napsané. Jedná se o velmi jednoduchou a odpočinkovou četbu, od které nemůžete čekat moc dějového spádu ani akčních zvratů. I tak na vás ale pár překvapivých momentů mezi řádky čeká. Příběhy těchto dvou párů vás rozesmutní, místy vám vykouzlí úsměv na rtech, možná v nich uvidíte i sami sebe. 

  Máte tu na výběr hned čtyři hlavní postavy, ze kterých si můžete vybrat tu, která vám sedne nejvíce. Sophia je milovnice umění, která touží po práci v muzeu. Je přátelská, cílevědomá, ráda zkouší nové věci. Luke je na druhou stranu pracovitý kluk, který od rána do večera pracuje na ranči a pomáhá své matce v domácnosti. Kvůli nedostatku financí jezdí na býkovi, což mu dennodenně přináší bezpočet zamilovaných pohledů od místních dívek. 

  Ruth se v mnohém podobá Sophii. Je milá, pracovitá, miluje umění a živí se jako učitelka v místní základní škole. Svou práci miluje a vždy ji potěší, když dokáže nějakého nového žáčka naučit počítat a číst. Ira je takový tajemný muž, o kterém se dozvídáme jen to, že jeho láska k Ruth byla nesmrtelná. Dokázal by pro ni obětovat celý svět, a nad tím podle mě roztaje srdce každé čtenářce.

  Od této knihy rozhodně nečekejte mnoho. Pokud ale máte romantické příběhy rádi nebo jste věrní fanoušci Nicholase Sparkse, myslím si, že by tato kniha u vás v poličce chybět neměla. Za mě to bylo moc milé čtení na zpříjemnění letního dne.