Jedna
řeka, která pamatuje víc než jen pár bouřek nebo letních radovánek. Do svých
vln totiž pohltila těla žen, které se rozhodly skočit z útesu a svůj život
ukončit právě v jejím objetí. Je to oblíbené místo studentů a párů,
všichni o řece a její historii moc dobře ví. Je tu dívka, která všechny osudy
žen zapsala a snaží se najít všechna pojítka, která by mezi nimi mohla být.
Příběhy je posedlá, obrázky si vyzdobila stěnu nad postelí a téma řeky vnáší do
každé běžné komunikace. Až do chvíle, než ji řeka polapí také a dostane ji na
seznam žen, o kterých tak ráda psala.
Rozhodla se sama nebo se někdo
rozhodl za ni?
Autorku
snad nemusím dlouze představovat, Paula Hawkins se nám totiž už sama
představila titulem Dívka ve vlaku, která u nás sklidila nebývalý úspěch. Není divu, že její další kniha Do vody byla u
většiny knihomolů tak moc očekávaná. Za zmínku stojí opravdu povedená obálka,
která zaujme už z dálky. On možná na začátku zaujme i příběh sám o sobě,
nicméně po chvíli prvotní nadšení opadá a příběh nepřináší nic nového.
Nejspíš
bych měla začít množstvím postav, které se v knize nachází. Moc ráda bych
vám tu představila hlavní postavy nebo vám nastínila linii příběhu, ale bohužel
nemohu, jelikož i pár dní po přečtení nemám nejmenší tušení, kdo byl kdo. Každá
kapitola je vlastně vyprávěna z pohledu jiné osoby a já bych nejspíš vedle
sebe doporučila nechávat poznámkový blok, abyste se neztratili hned na prvních
stránkách. Dialogy se překrývají, někdy mluví s postavou, kterou už znáte,
někdy mluví s někým, koho neznáte a nemáte nejmenší tušení, kdy ho
poznáte. V tomto případě bych opravdu autorce doporučila vyškrtat
jednotlivé pohledy a soustředit se pouze na ty nejdůležitější.
Ke
konci jsem si všimla, že se mezi řádky začaly objevovat vsuvky, kterými se
Paula Hawkins snažila dílo zachránit. Nicméně to, že najednou načnete milion
dalších témat, která dál nerozvinete, knize pouze ublížilo. Někdy se řešily i
příběhy, které s hlavním tématem neměly nic společného a čtenáři byly
úplně k ničemu. Celkově mi přijde, že autorka chtěla do příběhu vložit
vše, co ji zrovna napadlo, ale těch 400 stran to už bohužel nezvládlo pobrat.
Na
posledních stránkách jsem čekala zvrat, který by mě natolik překvapil, abych
knihu hned nešla všem svým kamarádům zkritizovat. Autorka ale jen potvrdila mé
domněnky, které se objevily už hned po prvních kapitolách, tudíž jsem se slzou
v oku přihlížela tomu, jak mi stránky pod rukama ubíhají a přitom se
neobjevuje nic skvělého ani neočekávaného. Připadalo mi to trochu zbrklé a
překombinované. To, že o hlavní hrdince řeknete informaci, která by snad mohla
trochu šokovat, je hezké, ale naprosto nepodstatné.
Na
druhou stranu je opravdu nutné zmínit, že se jedná o zajímavé téma. Řeka
představuje spoustu tajemství, která jsou zahalena mlhou a čekají, až je někdo
odkryje. Z mého pohledu se ale autorce dostatečně nepovedlo tohoto nápadu
využít a napsala pouze průměrný až podprůměrný titul.
Na knížku se ani nechystám, takže dobrý :D Ale je fajn vědět, čemu se případně vyhnout :)
OdpovědětVymazat